Tomáš Ch. měl nejprve dojem, že mu antibiotika na jeho problémy příliš nezabrala, později ale obtíže téměř úplně vymizely. Pokles přetrvávajících protilátek se s lékařkou rozhodli sledovat v delším časovém horizontu.
Tomáš CH.
- Věk v době rozhovoru: 44 let
- Věk v době diagnostikování: 45 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, doplňková
Textová verze
P: Pro mě to byla svým způsobem úleva, protože jsem věděl najednou tu příčinu, že by to mohlo být… Nebylo to samozřejmě 100%. Ale v momentě, kdy jsem dostal antibiotika, která buď nezabrala vůbec, anebo zabrala až vlastně úplně na konci, a kombinoval jsem je – protože jsem navštívil neuroložku, tak ta mi k tomu dala nějaký Neuritogen, nebo něco na posílení nervové soustavy, nějaké magnezko a tak –, takže jestli v kombinaci s tím, to prostě nevím, ale najednou ty příznaky vlastně odezněly postupně.
T: Takže když půjdeme tak jako popořádku, vy jste teda, říkáte, v dubnu zhruba měl klíště – nevíte, jestli to s ním souviselo – a potom k té obvoďačce jste šel kdy zhruba?
P: Ke konci roku, někdy v prosinci.
T: A jak to teda potom pokračovalo? Co se dělo? Mluvil jste o nějaké léčbě, o další doktorce.
P: Dostal jsem antibiotika, která možná zabrala.
T: A to jste užíval doma?
P: Doma. Normálně nějaké, já nevím, co to bylo, ale tam jsou myslím třítýdenní, tuším. Nechci teď… Ale je to trošku na delší dobu, se to dává, myslím, na 20 dní, mám takový dojem. A až jsem je dobral, tak teprv jsem cítil, že to trošičku polevuje. A pak to nakonec téměř vymizelo. Občas tady to brnění cítím pořád, ale jsem mezitím navštívil i fyzioterapeuta, který zjistil, že mám zatuhlý krk a tak dále. A sám říkal, že by tohle mohlo právě s tou borreliózou nebo s borreliémi souviset. Ale to jsem ještě nevěděl, to jsem to ještě neměl potvrzeno, tak probíhalo… Já jsem nevěděl, co mi je, tak jsem šel vlastně s tím krkem i k obvoďačce, si vzít krev a tak, ať vím. A v podstatě v tuhle chvíli je to tak, že ty nejhorší příznaky odezněly, to musím teda zaklepat. A po dalších testech krevních mi teď zjistili, že tam pořád ty borrélie jsou. Nicméně doktorka usoudila, že to ještě necháme nějakou dobu, jestli náhodou se to nezlepší. Že ty hodnoty se trošičku snížily, tak že ještě počkáme nějaký měsíc, dva, a pak odebereme další vzorek a když tak nasadíme další antibiotika. Což teda z mého laického pohledu, podle mě, není na co čekat a ta antibiotika bych nasadil hned. Ale přenechávám to na doktorce.
Další zkušenosti:
Aleš měl každý rok až osm klíšťat, dvakrát se mu ale v souvislosti s přisátím vytvořil erythém, díky kterému došlo k rychlému nasazení antibiotik. Ta zabrala a na žádné závažnější projevy borreliózy nedošlo.
Tomáš sdílí přesvědčení o důležitosti včasného, nebo dokonce preventivního nasazení antibiotik se svými známými, kteří mají s borreliózou také zkušenost.
Jaroslava měla každý rok mnoho klíšťat, erythém se u ní ale nikdy nevytvořil. I proto si její zhoršující se příznaky s borreliózou nikdo dlouho nespojil a cesta k diagnóze a léčbě byla nesnadná.
U Lady se opakovaně objevil erythém a v návaznosti na něj i další příznaky, což vedlo k návštěvám lékařů různých specializací, které se borreliózou zabývají.
U pacientů s typickým erythémem se v zájmu rychlého podání antibiotik někdy ani nečeká na výsledky krevních testů, jak popisuje Michal.
Jindy při přítomnosti erythému lékaři testy vůbec neprovádí a předpokládají, že o diagnóze ani potřebné léčbě není pochyb, jak dokládá vyprávění Vlady.
Tomáš M. požádal lékařku o razantnější antibiotickou terapii po zkušenostech, které měl s onemocněním maminky, a následném pročtení informací na internetu.
Jaroslavě předepsal lékař na chronickou fázi borreliózy pětitýdenní léčbu antibiotikem, které v Česku není běžně k dostání.
Marek bral na borreliózu antibiotika třikrát a během léčby vždy pracoval, což pro něho bylo poměrně náročné.
Tiep se s neuroborreliózou léčil dvakrát. V obou případech bylo onemocnění diagnostikováno na základě lumbální punkce a léčba zahrnovala dva a půl týdne infuzí antibiotik podávaných v rámci hospitalizace.
Jiřina absolvovala kvůli dlouhodobým problémům s klouby 14denní nitrožilní antibiotickou léčbu ambulantně a je spokojená, že si tuto variantu zvolila.
Libuše se léčila infuzně aplikovaným Penicilinem, na který se u ní projevila alergická reakce.
Alena se na začátku 90. let s velmi těžkou borreliózou léčila antibiotiky třikrát. Přes řadu obtíží a nežádoucích účinků má za to, že jí tenkrát antibiotika zachránila život.
Zuzaně bylo při léčbě Doxycyklinem zle, a protože věděla, že lze na borreliózu předepsat i jiná antibiotika, požádala svou praktickou lékařku o změnu léku.
Tomáš Ch. měl nejprve dojem, že mu antibiotika na jeho problémy příliš nezabrala, později ale obtíže téměř úplně vymizely. Pokles přetrvávajících protilátek se s lékařkou rozhodli sledovat v delším časovém horizontu.
Po první antibiotické léčbě Mariiny potíže neustaly, naopak se přidávaly další, proto jí byla doporučena druhá léčba, po které se jí ulevilo. Krevní testy i poté ukazovaly zvýšené hladiny protilátek, vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu však bylo možné považovat borreliózu za vyléčenou.
Tomáš Ch. měl nejprve dojem, že mu antibiotika na jeho problémy příliš nezabrala, později ale obtíže téměř úplně vymizely. Pokles přetrvávajících protilátek se s lékařkou rozhodli sledovat v delším časovém horizontu.
Anežce antibiotická léčba pomohla.
Vlada s paralyzujícími projevy borreliózy bojuje léta. Po složité cestě k diagnóze, která byla nakonec nesporně prokázána až PCR testem provedeným na její vlastní náklady, dospěla 13 let od nakažení konečně k nitrožilní antibiotické léčbě, která ovšem zabrala jen částečně.
