Aleš měl každý rok až osm klíšťat, dvakrát se mu ale v souvislosti s přisátím vytvořil erythém, díky kterému došlo k rychlému nasazení antibiotik. Ta zabrala a na žádné závažnější projevy borreliózy nedošlo.
P: A při té druhé epizodě, nebo při tom druhém onemocnění borreliózou, tak tam jste měl nějaký kožní projev, taky se vám udělal tady ten flíček?
P: Já myslím, že jo. Ale teď už si přesně nevybavím, jak byl velký a takové, to už jako ne. Ale určitě, určitě…
T: A mezitím jste měl klíšťata?
P: Jó, já mám každý rok třeba pět, šest, osm, lezou na mě dost.
T: Já jsem vás přerušila, promiňte, vy jste tam ještě chtěl něco k tomu říct k té druhé borrelióze.
P: No, že tam vůbec nevím, ale určitě to bylo taky přes klíště. Protože ten rok vím, že jsem těch klíšťat měl tak šest – no, šest, sedm, osm –, a myslím, že u jednoho jsem měl právě taky teda ještě menší flíček. Ale říkal jsem si, že za to nic nedám, když se ty krevní testy udělají.
T: A měl jste zase nějaké příznaky? Nebo na základě čeho jste měl ten pocit? Protože když každý rok těch klíšťat máte víc, tak to teda asi nebylo, že by se dělaly testy jenom na základě přisátí jednoho klíštěte…
P: To ne, to bych tam byl každý rok.
T: Takže co vám bylo? Proč jste k tomu doktorovi na testy šel? Jak se to projevilo?
P: Protože jako poprvé jsem byl takový unavenější. A skrz taky to, že vlastně se mi tam udělal ten flíček, takže kvůli tomu, jinak v podstatě nic jiného mi nebylo.
Aleš měl každý rok až osm klíšťat, dvakrát se mu ale v souvislosti s přisátím vytvořil erythém, díky kterému došlo k rychlému nasazení antibiotik. Ta zabrala a na žádné závažnější projevy borreliózy nedošlo.
Tomáš sdílí přesvědčení o důležitosti včasného, nebo dokonce preventivního nasazení antibiotik se svými známými, kteří mají s borreliózou také zkušenost.
Jaroslava měla každý rok mnoho klíšťat, erythém se u ní ale nikdy nevytvořil. I proto si její zhoršující se příznaky s borreliózou nikdo dlouho nespojil a cesta k diagnóze a léčbě byla nesnadná.
U Lady se opakovaně objevil erythém a v návaznosti na něj i další příznaky, což vedlo k návštěvám lékařů různých specializací, které se borreliózou zabývají.
U pacientů s typickým erythémem se v zájmu rychlého podání antibiotik někdy ani nečeká na výsledky krevních testů, jak popisuje Michal.
Jindy při přítomnosti erythému lékaři testy vůbec neprovádí a předpokládají, že o diagnóze ani potřebné léčbě není pochyb, jak dokládá vyprávění Vlady.
Tomáš M. požádal lékařku o razantnější antibiotickou terapii po zkušenostech, které měl s onemocněním maminky, a následném pročtení informací na internetu.
Jaroslavě předepsal lékař na chronickou fázi borreliózy pětitýdenní léčbu antibiotikem, které v Česku není běžně k dostání.
Marek bral na borreliózu antibiotika třikrát a během léčby vždy pracoval, což pro něho bylo poměrně náročné.
Tiep se s neuroborreliózou léčil dvakrát. V obou případech bylo onemocnění diagnostikováno na základě lumbální punkce a léčba zahrnovala dva a půl týdne infuzí antibiotik podávaných v rámci hospitalizace.
Jiřina absolvovala kvůli dlouhodobým problémům s klouby 14denní nitrožilní antibiotickou léčbu ambulantně a je spokojená, že si tuto variantu zvolila.
Alena se na začátku 90. let s velmi těžkou borreliózou léčila antibiotiky třikrát. Přes řadu obtíží a nežádoucích účinků má za to, že jí tenkrát antibiotika zachránila život.
Zuzaně bylo při léčbě Doxycyklinem zle, a protože věděla, že lze na borreliózu předepsat i jiná antibiotika, požádala svou praktickou lékařku o změnu léku.
Tomáš Ch. měl nejprve dojem, že mu antibiotika na jeho problémy příliš nezabrala, později ale obtíže téměř úplně vymizely. Pokles přetrvávajících protilátek se s lékařkou rozhodli sledovat v delším časovém horizontu.
Po první antibiotické léčbě Mariiny potíže neustaly, naopak se přidávaly další, proto jí byla doporučena druhá léčba, po které se jí ulevilo. Krevní testy i poté ukazovaly zvýšené hladiny protilátek, vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu však bylo možné považovat borreliózu za vyléčenou.