Zpět na Antibiotická léčbana téma

Jaroslava měla každý rok mnoho klíšťat, erythém se u ní ale nikdy nevytvořil. I proto si její zhoršující se příznaky s borreliózou nikdo dlouho nespojil a cesta k diagnóze a léčbě byla nesnadná.


Jaroslava

  • Věk v době rozhovoru: 62 let
  • Věk v době diagnostikování: 57 let
  • Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, doplňková

Textová verze


P: Tak borrelióza pro mě je téma stále, protože to prodělané onemocnění si nesu a každou chvíli se mi připomíná bolestmi. A ten začátek, já úplně nemůžu definovat, kdy přesně se to stalo, protože jsem neměla takové ty klasické příznaky onemocnění borreliózou. Jsem sice klíšťat měla spoustu, ale nikdy se mi nevytvořil ten erythém, abych viděla. A taky já si myslím, že ta moje borrelióza, že už je staršího data. Říkám, nemůžu to přesně určit, protože jsem neměla nějaké klasické příznaky borreliózy. A taky vlastně dřív se o té borrelióze moc nevědělo. V tisku se neobjevovaly žádné informace, takže laik to onemocnění nemůže spojit konkrétně třeba s borreliózou. Takže já jsem se vlastně o borrelióze dozvěděla tak, že jsem začala mít hrozné problémy s klouby a s chůzí, s nohama. Bolely mě všechny velký klouby, kolena, kyčle, nemohla jsem chodit. Měla jsem takovou trošku neuropatii, takže jsem navštívila moji obvodní paní doktorku – a ta moje paní doktorka je taková starší paní, hrozně hodná, ale bohužel si myslím, že už trošku zaspala dobu a že se moc nevzdělává –, a když jsem jí vylíčila, jaké mám příznaky, tak ona mi řekla, že to zřejmě bude snížená imunita. Udělala mi nějaká vyšetření – ale ona, když jsem u ní, se mnou moc nekomunikuje, neříká mi, co dělá za vyšetření nebo jaké jsou, když tam přijdu, výsledky, co všechno, já vlastně nemám téměř žádné informace. Takže ona mi řekla, že odebrala krev, že tam nic nebylo, že nic nezjistila a že neví, čím by to mohlo být, a že mě teda pošle na vyšetření na imunologii. Jsem šla na imunologii a tam paní doktorka mi dělala zkoušku imunity, ale pořád nikoho nenapadlo udělat ty testy na borreliózu. Takže jsem vlastně absolvovala takovou trošku nějakou léčbu imunity. A ty problémy pořád přetrvávaly. A já tyhlety problémy s borreliózou mám takové cyklické, že je období, kdy ty bolesti jsou větší a nemůžu skoro chodit, a pak zase se to zlepší a třeba půl roku o tom nevím, a zase to přijde. Já vlastně jsem celý život sportovala aktivně, jsem hrála softball, nevím, do svých asi pětačtyřiceti let. Takže jsem byla pořád v pohybu. Myslím si, že žiju celkem zdravě, že se stravuju – takovou tu správnou životosprávu. A tak jsem nechápala, z čeho tyhlety moje problémy pramení. Pořád jsem hledala nějaký důvod, nějakou příčinu. Protože vlastně v tom sportu mám spoustu kamarádek, které jsou v mém věku a takovéhle problémy vůbec neřešily. Potom už jsem toho musela nechat, protože jakýkoli pohyb byl pro mě problém. Rychlejší. Takže vlastně uplynul rok, dva, ty problémy se zhoršily, že jsem zase nemohla chodit. Takže jsem opět navštívila moji obvodní paní doktorku. Nebo napřed takhle, byla jsem u mé rehabilitační – mám takovou paní, která mi dělá občas masáže, když mě bolí záda nebo něco – a jsem jí říkala, jak se mi to zhoršilo, a ona se na mě koukala a říkala, že si myslí, že to může mít dvě příčiny. Že buď je to revmatoidní artritida, anebo že to je borrelióza. Ale že jí to spíš připadá podle toho, jak mě zná, jak se to vleče, že to je borrelióza. A ptala se mě, jestli se mi někdy paní doktorka, když jsem za ní s tím byla, jestli mi dělala někdy vyšetření borreliózy. Což já jsem nevěděla, protože říkám, já nevím, co ona tam zaškrtává, jaké vyšetření ona mi dělá. Takže jsem říkala, že nevím. Nicméně, když jsem šla za tou paní obvodní doktorkou, tak jsem jí říkala, že tady ta paní, která mě zná léta a ví, tak že má pocit, že teda mám borreliózu. A ona říká: „Uděláme vyšetření a podíváme se na to.“ Takže zase udělala vyšetření a vlastně mi řekla, že si myslí, že to borrelióza není, ať jdu, že to bude zřejmě artritida. Takže mě poslala na revmatologii. A já jsem přišla na tu revmatologii a tam ta paní doktorka… Ona tahleta moje obvodní opět neudělala ty testy na borreliózu. Takže já jsem si myslela, že ona je udělala, že to vyšlo negativně, proto mě posílá na tu revmatologii. Takže jsem přišla na tu revmatologii a tam ta paní doktorka mi vlastně udělala kompletní testy, i na tu borreliózu. No, a ta borrelióza jí tam vyšla opravdu hodně silná, hodně velká. Takže mně okamžitě nasadila antibiotika.

Další zkušenosti:

Aleš měl každý rok až osm klíšťat, dvakrát se mu ale v souvislosti s přisátím vytvořil erythém, díky kterému došlo k rychlému nasazení antibiotik. Ta zabrala a na žádné závažnější projevy borreliózy nedošlo.

Tomáš sdílí přesvědčení o důležitosti včasného, nebo dokonce preventivního nasazení antibiotik se svými známými, kteří mají s borreliózou také zkušenost.

Jaroslava měla každý rok mnoho klíšťat, erythém se u ní ale nikdy nevytvořil. I proto si její zhoršující se příznaky s borreliózou nikdo dlouho nespojil a cesta k diagnóze a léčbě byla nesnadná.

U Lady se opakovaně objevil erythém a v návaznosti na něj i další příznaky, což vedlo k návštěvám lékařů různých specializací, které se borreliózou zabývají.

U pacientů s typickým erythémem se v zájmu rychlého podání antibiotik někdy ani nečeká na výsledky krevních testů, jak popisuje Michal.

Jindy při přítomnosti erythému lékaři testy vůbec neprovádí a předpokládají, že o diagnóze ani potřebné léčbě není pochyb, jak dokládá vyprávění Vlady.

Tomáš M. požádal lékařku o razantnější antibiotickou terapii po zkušenostech, které měl s onemocněním maminky, a následném pročtení informací na internetu.

Jaroslavě předepsal lékař na chronickou fázi borreliózy pětitýdenní léčbu antibiotikem, které v Česku není běžně k dostání.

Marek bral na borreliózu antibiotika třikrát a během léčby vždy pracoval, což pro něho bylo poměrně náročné.

Tiep se s neuroborreliózou léčil dvakrát. V obou případech bylo onemocnění diagnostikováno na základě lumbální punkce a léčba zahrnovala dva a půl týdne infuzí antibiotik podávaných v rámci hospitalizace.

Jiřina absolvovala kvůli dlouhodobým problémům s klouby 14denní nitrožilní antibiotickou léčbu ambulantně a je spokojená, že si tuto variantu zvolila.

Libuše se léčila infuzně aplikovaným Penicilinem, na který se u ní projevila alergická reakce.

Alena se na začátku 90. let s velmi těžkou borreliózou léčila antibiotiky třikrát. Přes řadu obtíží a nežádoucích účinků má za to, že jí tenkrát antibiotika zachránila život.

Zuzaně bylo při léčbě Doxycyklinem zle, a protože věděla, že lze na borreliózu předepsat i jiná antibiotika, požádala svou praktickou lékařku o změnu léku.

Tomáš Ch. měl nejprve dojem, že mu antibiotika na jeho problémy příliš nezabrala, později ale obtíže téměř úplně vymizely. Pokles přetrvávajících protilátek se s lékařkou rozhodli sledovat v delším časovém horizontu.

Po první antibiotické léčbě Mariiny potíže neustaly, naopak se přidávaly další, proto jí byla doporučena druhá léčba, po které se jí ulevilo. Krevní testy i poté ukazovaly zvýšené hladiny protilátek, vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu však bylo možné považovat borreliózu za vyléčenou.

Tomáš Ch. měl nejprve dojem, že mu antibiotika na jeho problémy příliš nezabrala, později ale obtíže téměř úplně vymizely. Pokles přetrvávajících protilátek se s lékařkou rozhodli sledovat v delším časovém horizontu.

Anežce antibiotická léčba pomohla.

Vlada s paralyzujícími projevy borreliózy bojuje léta. Po složité cestě k diagnóze, která byla nakonec nesporně prokázána až PCR testem provedeným na její vlastní náklady, dospěla 13 let od nakažení konečně k nitrožilní antibiotické léčbě, která ovšem zabrala jen částečně.