Marek bral na borreliózu antibiotika třikrát a během léčby vždy pracoval, což pro něho bylo poměrně náročné.
Marek
- Věk v době rozhovoru: 52 lete
- Věk v době diagnostikování: 51 let
- Absolvovaná léčba: alternativní antibiotická, alternativní, doplňková
Textová verze
P: Na jaře, nebo v únoru roku 2019, to znamená dva měsíce potom, kdy skončila ta stresová situace, jsem jel z dlouhé cesty autem a šíleně mě začala bolet záda a lokty, opravdu hodně, jsem to téměř nemohl dořídit. Takže jsem si zašel znovu k lékaři, řekl jsem, že mám tady tenhle problém, jestli to není nějaké revma nebo něco podobného. Udělali mi znovu krevní obraz a měl jsem naprosto zvýšené enormně ty borrelie. Hodnotu vám teďka taky neřeknu, nepamatuji si to, ani nemám u sebe dokumentaci.
T: To ani není třeba.
P: S tím, že to bylo fakticky hodně. Doktorka mi nasadila antibiotika, první, která jsem bral, tuším, 14 dnů. Potom jsem šel na další pohovor s doktorem, tam mi obraz nebrala ještě, ale řekl jsem, že ta bolest přetrvává. A kromě toho, kromě té bolesti v loktech, byla obrovská únava. Já jsem byl schopen spát 12 i více hodin denně. Po práci jsem přišel domů a spal jsem až do rána. V práci naprosto zastřené myšlení, koncentrace, nemohl jsem se soustředit na žádné věci. Opravdu mi nebylo moc dobře, nikdy takovou situaci jsem nezažil – takže mi nasadila druhá antibiotika. A po jejich dobrání asi po měsíci jsem šel znovu na krevní obraz, kde podle vyjádření doktorky došlo k utlumení těch aktivních borrelií, ale že tam zůstávají zbytkové, nedokážu to přesně popsat…
T: Jo, jo.
P: Ale že už nejsou tak tímhle způsobem aktivní a už taky odezněla jak ta bolest, tak ta únava. Nicméně dala mi ještě další antibiotika, to znamená třetí v tu chvíli, s tím, že na další krevní obraz mám jít teďka na konci roku v prosinci 2019. Protože tam musí být nějaká doba potom, jestli ta antibiotika zaberou, nebo ne. Ta situace je mnohem lepší, než to bylo na jaře v roce 2000, nebo tohoto roku 2019. Ale stále mám problémy s koncentrací, s krátkodobou pamětí. Někdo mi něco řekne, já to zapomenu, o čem to bylo. Nebo dělá mi velké problémy najít nějakou informaci v práci v počítači na internetu, o které vím, že ji budu potřebovat pro svoji práci. A strašně to zatěžuje, jsem časově hrozně pomalý. A v tuto chvíli se vrátila i ta únava. Jo, teďka v tuto chvíli.
Další zkušenosti:
Aleš měl každý rok až osm klíšťat, dvakrát se mu ale v souvislosti s přisátím vytvořil erythém, díky kterému došlo k rychlému nasazení antibiotik. Ta zabrala a na žádné závažnější projevy borreliózy nedošlo.
Tomáš sdílí přesvědčení o důležitosti včasného, nebo dokonce preventivního nasazení antibiotik se svými známými, kteří mají s borreliózou také zkušenost.
Jaroslava měla každý rok mnoho klíšťat, erythém se u ní ale nikdy nevytvořil. I proto si její zhoršující se příznaky s borreliózou nikdo dlouho nespojil a cesta k diagnóze a léčbě byla nesnadná.
U Lady se opakovaně objevil erythém a v návaznosti na něj i další příznaky, což vedlo k návštěvám lékařů různých specializací, které se borreliózou zabývají.
U pacientů s typickým erythémem se v zájmu rychlého podání antibiotik někdy ani nečeká na výsledky krevních testů, jak popisuje Michal.
Jindy při přítomnosti erythému lékaři testy vůbec neprovádí a předpokládají, že o diagnóze ani potřebné léčbě není pochyb, jak dokládá vyprávění Vlady.
Tomáš M. požádal lékařku o razantnější antibiotickou terapii po zkušenostech, které měl s onemocněním maminky, a následném pročtení informací na internetu.
Jaroslavě předepsal lékař na chronickou fázi borreliózy pětitýdenní léčbu antibiotikem, které v Česku není běžně k dostání.
Marek bral na borreliózu antibiotika třikrát a během léčby vždy pracoval, což pro něho bylo poměrně náročné.
Tiep se s neuroborreliózou léčil dvakrát. V obou případech bylo onemocnění diagnostikováno na základě lumbální punkce a léčba zahrnovala dva a půl týdne infuzí antibiotik podávaných v rámci hospitalizace.
Jiřina absolvovala kvůli dlouhodobým problémům s klouby 14denní nitrožilní antibiotickou léčbu ambulantně a je spokojená, že si tuto variantu zvolila.
Libuše se léčila infuzně aplikovaným Penicilinem, na který se u ní projevila alergická reakce.
Alena se na začátku 90. let s velmi těžkou borreliózou léčila antibiotiky třikrát. Přes řadu obtíží a nežádoucích účinků má za to, že jí tenkrát antibiotika zachránila život.
Zuzaně bylo při léčbě Doxycyklinem zle, a protože věděla, že lze na borreliózu předepsat i jiná antibiotika, požádala svou praktickou lékařku o změnu léku.
Tomáš Ch. měl nejprve dojem, že mu antibiotika na jeho problémy příliš nezabrala, později ale obtíže téměř úplně vymizely. Pokles přetrvávajících protilátek se s lékařkou rozhodli sledovat v delším časovém horizontu.
Po první antibiotické léčbě Mariiny potíže neustaly, naopak se přidávaly další, proto jí byla doporučena druhá léčba, po které se jí ulevilo. Krevní testy i poté ukazovaly zvýšené hladiny protilátek, vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu však bylo možné považovat borreliózu za vyléčenou.
Tomáš Ch. měl nejprve dojem, že mu antibiotika na jeho problémy příliš nezabrala, později ale obtíže téměř úplně vymizely. Pokles přetrvávajících protilátek se s lékařkou rozhodli sledovat v delším časovém horizontu.
Anežce antibiotická léčba pomohla.
Vlada s paralyzujícími projevy borreliózy bojuje léta. Po složité cestě k diagnóze, která byla nakonec nesporně prokázána až PCR testem provedeným na její vlastní náklady, dospěla 13 let od nakažení konečně k nitrožilní antibiotické léčbě, která ovšem zabrala jen částečně.
