Tomáš Ch. měl nejprve dojem, že mu antibiotika na jeho problémy příliš nezabrala, později ale obtíže téměř úplně vymizely. Pokles přetrvávajících protilátek se s lékařkou rozhodli sledovat v delším časovém horizontu.
Michal
- Věk v době rozhovoru: 40 let
- Věk v době diagnostikování: 38 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, doplňková
Textová verze
P: Po roce se ta bolest urputná zničehonic zase vrátila. Musím přiznat, že tu bolest už poznám, že je opravdu úplně jiná než jakákoliv jiná bolest, která mě kdykoliv předtím v životě potkala.
T: V čem je typická ta bolest?
P: Ono mně to jakoby vycházelo někde asi z bederní páteře. Ostrá bolest, která mně nepřestává. Vůbec vlastně ani při změně polohy, stání, sezení, ležení, pořád stejná. Bolí neustále stejně. A vystřelovala mi do obou nohou, respektive takhle přes zadní část stehen až do lýtek, takže sem vlastně ani nemohl pořádně chodit. Nikdy jsem to předtím nezažil.
A po tom roce se mi ta bolest vlastně vrátila, byť ne tak intenzivně. Ale já jsem to začal hned řešit, tehdy už jsem byl zaregistrovaný na infekčním oddělení. Takže jsem tam šel, řekl jsem, v čem je problém, a oni mi doporučili další antibiotickou léčbu, která tehdy trvala myslím tři týdny. A to je vlastně vše, od té doby jsem měl… myslím, že proběhly tři nebo čtyři testy, všechny ty možné typy testů, jejichž názvy neznám, a všechny čtyři byly naštěstí negativní. Takže od té doby nepociťuji žádné problémy. A je pravda, že se mi to – pokud to tedy bylo spojeno s borreliózou, což je pravděpodobné, ale nějaká přímá souvislost, těžko říct, protože v té akutní fázi to nikdo neviděl – od té doby nikdy nevrátilo už.
Další zkušenosti:
Aleš měl každý rok až osm klíšťat, dvakrát se mu ale v souvislosti s přisátím vytvořil erythém, díky kterému došlo k rychlému nasazení antibiotik. Ta zabrala a na žádné závažnější projevy borreliózy nedošlo.
Tomáš sdílí přesvědčení o důležitosti včasného, nebo dokonce preventivního nasazení antibiotik se svými známými, kteří mají s borreliózou také zkušenost.
Jaroslava měla každý rok mnoho klíšťat, erythém se u ní ale nikdy nevytvořil. I proto si její zhoršující se příznaky s borreliózou nikdo dlouho nespojil a cesta k diagnóze a léčbě byla nesnadná.
U Lady se opakovaně objevil erythém a v návaznosti na něj i další příznaky, což vedlo k návštěvám lékařů různých specializací, které se borreliózou zabývají.
U pacientů s typickým erythémem se v zájmu rychlého podání antibiotik někdy ani nečeká na výsledky krevních testů, jak popisuje Michal.
Jindy při přítomnosti erythému lékaři testy vůbec neprovádí a předpokládají, že o diagnóze ani potřebné léčbě není pochyb, jak dokládá vyprávění Vlady.
Tomáš M. požádal lékařku o razantnější antibiotickou terapii po zkušenostech, které měl s onemocněním maminky, a následném pročtení informací na internetu.
Jaroslavě předepsal lékař na chronickou fázi borreliózy pětitýdenní léčbu antibiotikem, které v Česku není běžně k dostání.
Marek bral na borreliózu antibiotika třikrát a během léčby vždy pracoval, což pro něho bylo poměrně náročné.
Tiep se s neuroborreliózou léčil dvakrát. V obou případech bylo onemocnění diagnostikováno na základě lumbální punkce a léčba zahrnovala dva a půl týdne infuzí antibiotik podávaných v rámci hospitalizace.
Jiřina absolvovala kvůli dlouhodobým problémům s klouby 14denní nitrožilní antibiotickou léčbu ambulantně a je spokojená, že si tuto variantu zvolila.
Libuše se léčila infuzně aplikovaným Penicilinem, na který se u ní projevila alergická reakce.
Alena se na začátku 90. let s velmi těžkou borreliózou léčila antibiotiky třikrát. Přes řadu obtíží a nežádoucích účinků má za to, že jí tenkrát antibiotika zachránila život.
Zuzaně bylo při léčbě Doxycyklinem zle, a protože věděla, že lze na borreliózu předepsat i jiná antibiotika, požádala svou praktickou lékařku o změnu léku.
Tomáš Ch. měl nejprve dojem, že mu antibiotika na jeho problémy příliš nezabrala, později ale obtíže téměř úplně vymizely. Pokles přetrvávajících protilátek se s lékařkou rozhodli sledovat v delším časovém horizontu.
Po první antibiotické léčbě Mariiny potíže neustaly, naopak se přidávaly další, proto jí byla doporučena druhá léčba, po které se jí ulevilo. Krevní testy i poté ukazovaly zvýšené hladiny protilátek, vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu však bylo možné považovat borreliózu za vyléčenou.
Tomáš Ch. měl nejprve dojem, že mu antibiotika na jeho problémy příliš nezabrala, později ale obtíže téměř úplně vymizely. Pokles přetrvávajících protilátek se s lékařkou rozhodli sledovat v delším časovém horizontu.
Anežce antibiotická léčba pomohla.
Vlada s paralyzujícími projevy borreliózy bojuje léta. Po složité cestě k diagnóze, která byla nakonec nesporně prokázána až PCR testem provedeným na její vlastní náklady, dospěla 13 let od nakažení konečně k nitrožilní antibiotické léčbě, která ovšem zabrala jen částečně.
