Vlada vysvětluje, jak by mohla vypadat psychiatrická péče, která by pacienty s borreliózou nezraňovala, a naopak jim vhodným způsobem pomohla.
P: Kdyby vám na začátku někdo udělal nějakou osnovu té léčby a řekl: „Víte co, ona borrelióza je tak složitá, že my v podstatě víme, že to může působit na celého člověka, to znamená včetně té psychiky, tak my vás odešleme… nebo zahrneme do té léčby i nějakého toho psychologa nebo psychiatra. A tím ale nechceme vám říct hnedka, že jste nějaký hypochondr, že si to vymýšlíte…“ Ale aby to člověk bral jako součást té pomoci. Tady spíš oni vám nastíní, že ten problém máte vy jenom v hlavě, a tím opravdu těm lidem hrozně ublíží. Protože potom ti lidi s borreliózou mají takový jakoby negativistický postoj k těm doktorům. Protože co vám brnkne hlavou, když vám někdo řekne: „No jo, tak jako vy to máte asi psychosomatické, to není možné, tohle borrelióza nedělá.“ A oni v podstatě vám přiznají, že dělá všechno… Ale že může dělat tohle, tohle, tohle, to se dočtete všude. Ta neuroborrelióza ve třetím stavu – prostě vlastně systémové onemocnění. Ale pak vás pošlou jenom na psychiatrii a nic jiného v podstatě. Hlavně na tu psychiatrii. Takže to je určitě špatně. Kdyby se s tímhle dalo něco udělat a vlastně by se psychiatrie zahrnula jako součást té pomoci, tak už by se na to lidi samozřejmě určitě dívali jinak.
Psychiatrička Anežce pomohla při vyrovnávání se s nemocí a nepříjemnými panickými stavy, které ji provázely.
Vlada
vysvětluje, jak by mohla vypadat psychiatrická péče, která by pacienty s borreliózou nezraňovala, a naopak jim vhodným způsobem pomohla.
NeurologDagmar napsal doporučení na psychiatrii, ale její obvodní lékař ještě zkusil, zda se nejedná o borreliózu.