Tomáš M. doporučoval psychoterapii. Byl přesvědčený, že jemu samotnému hodně pomohla.
P: Je mi úplně jedno, kdo si o mně myslí, jestli jsem simulant, nebo že jsem na hlavu, nebo jestli mám borreliózu. Je mi to ale úplně jedno. A jak říká moje psycholožka… Mám výbornou taky psycholožku, ještě že ji mám, si vzpomenu na ni, abych ji pochválil, mi trénovala paměť. Jsme se bavili o tom, co je normální. Tak jako, normální je to, co považuju za normální já, protože každý má svoje normální jinak. Pro mě je normální to, že zvládnu fungovat v práci jenom čtyři hodiny, pro někoho je normální, že funguje osm hodin, a ať si to každý má, jak chce. Pro mě je normální to, co zvládnu já. Můj život je pro to, abych ho žil já, abych byl šťastný, abych dělal radost svému okolí. Tak. Hotovo.
Tohle mám vyřešené. Ale doporučuju samozřejmě všem, kteří mají problém, zajít si na tu psychoterapii. Je to fajn. Budete tam s člověkem, který se na to podívá z jiné stránky, a pokud ten psychoterapeut je dobrý, tak vám to hodně pomůže.
Psychiatrička Anežce pomohla při vyrovnávání se s nemocí a nepříjemnými panickými stavy, které ji provázely.
Vlada
vysvětluje, jak by mohla vypadat psychiatrická péče, která by pacienty s borreliózou nezraňovala, a naopak jim vhodným způsobem pomohla.
NeurologDagmar napsal doporučení na psychiatrii, ale její obvodní lékař ještě zkusil, zda se nejedná o borreliózu.