U Tomáše P. problémy s motáním hlavy, závratěmi a hučením v uších odstartovaly hledání příčiny jeho obtíží, u kterých se pak ukázalo, že souvisely s borreliózou.

---

Tomáš P.

• Věk v době rozhovoru: 39 let
• Věk v době diagnostikování: 37 let
• Absolvovaná léčba: alternativní antibiotická, alternativní, doplňková

• Zobrazit celý profil

Textová verze

P: Myslím si, že u mě to bylo tak, že jednu chvilku mě začalo bolet pravé ucho, a já sem nevěděl proč. Nevím, jestli to mělo s tímhle něco společného. Ale člověk se podívá zpětně, tak možná mělo. To znamená – pravé ucho, dal jsem si tam nějaké antibiotické kapky, týden to bylo dobré. Příští týden jsem byl u kamaráda, něco jsme slavili, trošku jsme se napili a druhý den jsme se koupali v bazénu někde, byla ještě docela zima, bylo to na podzim, a já už chvilku po tom bazénu… se mi začala motat hlava. Začalo mně být blbě od žaludku, už když jsem řídil jeho auto. Protože jsem jel nazpátek, nepil jsem už odpoledne vůbec, na rozdíl od nich, protože jsem řídil auto. A bylo mně úplně hrozně, tak divně, nepopsatelně. Přijel jsem k němu na chatu, řekl jsem si, že mám kocovinu právě, že mi bylo strašně blbě. Furt jsem jenom chodil, koukal jsem, kde budu zvracet nebo něco. Protože mě strašně bolelo bř… Všechno se mi motalo, motal se se mnou celý svět. Ani jsem nemohl jet domů, chtěli jsme jet už ten den domů, ale já jsem nemohl, takže jsme tam zůstali. Pak jsem se jim tam někde vyzvracel, někde v rohu na zahradě, protože to fakt se mnou se všechno točilo. A pak jsme teda druhý den jeli domů. A týden potom jsme jeli s rodinou do penzionu někde. Tam jsme byli jeden den v sauně a druhý den jsem se vzbudil a to už to motání bylo úplně, to jsem byl jak nalitý. Nemohl jsem pořádně chodit, musel jsem se furt někde přidržovat. Tak jsem pak vzal auto, jel jsem do nemocnice, aby mně udělali nějaké testy. Jsem si myslel, že se třeba se středním uchem nebo něco… Nevěděl jsem, tak mi udělali nějaké testy, nic mi nezjistili, ale už to začalo. To znamená, to mohlo být od první chvíle, to mohlo být třeba maximálně tři týdny, co už to začalo. Když jsem se vrátil domů z toho penzionu, tak se mně motala hlava, hučelo mně v hlavě, pískalo mi v uších a byl jsem strašně unavený. Ráno jsem nemohl vstát z postele. Když jsem vstal, pozdě, tak jsem se jenom přesunul pár metrů na gauč k televizi. Tam jsem ležel, to bylo třeba 14 dní – to trvalo tahle ataka nějaká. Tak jsem šel pak k neurologovi, ten mi dal nějaký Betahistin. Po něm se to trošku asi zlepšilo, protože on začíná nějak prokrvovat vnitřní ucho. Tak jsem myslel, že mám nějaké problémy s vnitřním uchem. Byl jsem na nějakém vyšetření, nic se nepotvrdilo, byl jsem na magnetický rezonanci, na x vyšetřeních, nic se nepotvrdilo. Ten Betahistin tak nějak trošku pomáhal.Tohle mohl být třeba – abych si to zařadil správně –, to mohl být třeba podzim dva tisíce… a teď nevím, jestli patnáct? Nebo šestnáct? Třeba šestnáct, dejme tomu. No, a chodil jsem k tomu doktorovi, ten mi pořád psal ten Betahistin. Já jsem zjistil, že ten Betahistin mně… Když jsem ho bral, tak to bylo v pohodě. Pak jsem ho přestal brát a za tři dny to začalo. Tři dny to vždycky trvalo, když přestával působit. Tak se mi to zase vracelo, a když jsem to začal brát, tak za tři dny zase začínal působit, zase mně bylo líp. A začal jsem si všímat, že jsem prostě nemohl se soustředit. Furt mně hučelo v té hlavě. Už jsem se nějak extra moc nemotal. Ale pak jsem začal zjišťovat, že když jdu a zavřu třeba oči… Když jsem měl otevřené oči, tak to bylo všechno v pohodě, ale jakmile jsem šel a zavřel jsem oči, tak jsem se začal motat, už úplně, že bych spadnul. A to jsem říkal: to není normální tohle. Nemohl jsem se soustředit, že mi hučelo v hlavě, nemohl jsem prostě. Byl jsem takový strašně rychlý furt, takový vnitřní neklid. A těch příznaků asi bylo více, já bych si na ně musel vzpomenout, ale tohle byl asi ten nejhlavnější.