Michal doporučuje všem, kteří měli klíště nebo se hodně pohybují v přírodě, aby byli pozorní vůči možným příznakům borreliózy a v případě podezření, že mohlo dojít k nákaze, neodkládali konzultaci s lékařem.
Michal
- Věk v době rozhovoru: 40 let
- Věk v době diagnostikování: 38 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, doplňková
Textová verze
P: Já si myslím, když má člověk ten flek, tak má něco v ruce takzvaně, takže to bylo vlastně štěstí. Pak jsem měl možná trochu štěstí na svého praktika, který s tím asi už nějaké zkušenosti měl. Nevím, co bych dělal ve chvíli, kdy by on řekl: „A to zmizí. A dobré, to neřešte.“ Asi bych se se začal o to zajímat i u jiného lékaře. Což ne asi všichni by udělali. Nevím, jak to dělají lidé, kteří ten takhle jasný příznak… Myslím, že už to povědomí, i v souvislosti všeobecně s těmi klíšťaty, tady s těmi věcmi – mohou vyvolat i závažné onemocnění –, už se trochu zlepšuje. Když lidi ten flek nemají, nevím, jak to probíhá, když se jim třeba najednou po roce, po dvou objeví migrény. To asi neřeší jako borreliózu primárně. Tak o to je to těžší, ale doporučení je, ve chvíli, kdy člověk měl nějaké klíště – a ono to nemusí být jen od klíštěte, mám ten pocit, což je asi horší –, tak to nějak trochu sledovat. My to sledujeme kvůli dětem. Když měly klíště – a ony jich měly hodně za tu sezónu, co vždycky lítají venku a v lese –, tak to prostě sledujeme automaticky, nejde jen o to samotné místo, ale celkově. Když se na těle objeví flíček, tak to většinou řešíme, nepodceňuju to. Samozřejmě správně by bylo, kdyby ten flek poprvé od toho středu vybledl, začal se vybarvovat po těch stranách, tak to samozřejmě člověk řeší hned, a ne po třech týdnech jako já, zvlášť ne po měsíci, ale po týdnu. Na druhou stranu mně to přišlo, že to není souvislý flek, že je to vybarvené po těch krajích jenom občas. Tak mně to přišlo jako běžná… Prostě jako když se člověk někde přeleží. Ale ta spojitost s tím klíštětem mi vůbec nedošla, protože tam byla mezera, řekl bych, o víc než měsíc, možná víc i. Tam nebyla přímá návaznost, že bych klíště vytáhl a za 14 dní flek, to vůbec ne. Ale v žádném případě to nepodcenit a konzultovat s lékařem ideálně, ne s internetem.
Další zkušenosti:
Michal
doporučuje všem, kteří měli klíště nebo se hodně pohybují v přírodě, aby byli pozorní vůči možným příznakům borreliózy a v případě podezření, že mohlo dojít k nákaze, neodkládali konzultaci s lékařem.
Pavel
nabádal, aby se lidé se svými zdravotními problémy nenechávali odbýt a hledali jejich příčinu, i když její odhalení může trvat.
Mária
doplňovala, že každý nemocný je tím největším „expertem“ na vlastní anamnézu. Podrobný a promyšlený popis zdravotních obtíží ze strany pacienta velmi pomůže lékařům ve stanovení správné diagnózy.
Petr D.
doporučuje těm, kteří mají komplikovaný průběh borreliózy, aby neváhali využít pomoci dalších odborníků: infektologů, imunologů, ale třeba i psychologů.
Podle Tomáše Ch. je důležité vyhledat doktora, ze kterého bude mít pacient dobrý pocit. K takovému lékaři se vyplatí i přejít od jiného, pokud člověk není s péčí spokojen.
Anička zdůrazňuje, že i když „je psychika mocná čarodějka“, v momentě, kdy je třeba léčit infekční onemocnění, se nelze soustředit jen na ni.
Tomáš M. věří, že kromě zdravotnické podpory je důležité mít i psychickou oporu.
Petr D. povzbuzuje lidi, kteří bojují s borreliózou, aby se snažili zachovat klid a věřili v efekt antibiotické léčby.
Vlada se léta potýká s projevy a následky těžké borreliózy, které se nedaří odstranit ani dostat pod kontrolu. Vypráví o boji s příznaky i snaze zůstat aktivní a nemoci se příliš nepoddávat.
Anežka , která zažila v posledních letech velmi těžké chvíle nejen v souvislosti s borreliózou, nám svěřila, jak přes dílčí krize víry nakonec vždycky našla u Boha a ve svých modlitbách posilu.
Vlada rekapitulovala, co všechno jí v situaci dlouhodobého boje s nemocí pomáhá, a zdůrazňovala, že když má člověk rodinu a děti, má pro co žít.
Katka říká, že je důležité se nevzdávat a radovat se z maličkostí.
Pavel upozorňuje na to, že je dobré v různých článcích sledovat, na jaké zdroje se odkazují a zda jsou tyto zdroje skutečně podložené vědeckými výzkumy.
Podle Dagmar je důležité nepropadnout panice a začít hledat informace z důvěryhodných zdrojů.
Libuše vysvětluje, že je podle ní potřeba to se sebepozorováním nepřehánět a nesetrvávat tak s nemocí a v ní víc, než je nezbytně nutné.
Bedřich doporučuje, aby se lidé po návštěvě lesů, ale třeba i parků dobře a bez zbytečného studu vzájemně prohlíželi.
