Vlada rekapitulovala, co všechno jí v situaci dlouhodobého boje s nemocí pomáhá, a zdůrazňovala, že když má člověk rodinu a děti, má pro co žít.
P: Samozřejmě vás drží lidi nějací, které máte v rodině a milujete je a žijete pro ně – tak to jsou děti. Já naštěstí nejsem sama a vím, jaké to musí být hrozné, když člověk… třeba ho opustí partner.Nebo třeba jsou tam fakt mladí lidi, kteří nemají děti, a oni je ani mít nebudou. Tohle je pro mě hrozně těžké jako pro mámu.
T: A vy máte dvě děti teda? A už i vnoučátka?
P: Já mám dvě děti. A já jsem ještě stihla a já jsem za to pánubohu, nebo prostě někomu, něčemu strašně vděčná.
Michal
doporučuje všem, kteří měli klíště nebo se hodně pohybují v přírodě, aby byli pozorní vůči možným příznakům borreliózy a v případě podezření, že mohlo dojít k nákaze, neodkládali konzultaci s lékařem.
Pavel
nabádal, aby se lidé se svými zdravotními problémy nenechávali odbýt a hledali jejich příčinu, i když její odhalení může trvat.
Mária
doplňovala, že každý nemocný je tím největším „expertem“ na vlastní anamnézu. Podrobný a promyšlený popis zdravotních obtíží ze strany pacienta velmi pomůže lékařům ve stanovení správné diagnózy.
Petr D.
doporučuje těm, kteří mají komplikovaný průběh borreliózy, aby neváhali využít pomoci dalších odborníků: infektologů, imunologů, ale třeba i psychologů.
Podle Tomáše Ch. je důležité vyhledat doktora, ze kterého bude mít pacient dobrý pocit. K takovému lékaři se vyplatí i přejít od jiného, pokud člověk není s péčí spokojen.
Anička zdůrazňuje, že i když „je psychika mocná čarodějka“, v momentě, kdy je třeba léčit infekční onemocnění, se nelze soustředit jen na ni.
Petr D. povzbuzuje lidi, kteří bojují s borreliózou, aby se snažili zachovat klid a věřili v efekt antibiotické léčby.
Vlada se léta potýká s projevy a následky těžké borreliózy, které se nedaří odstranit ani dostat pod kontrolu. Vypráví o boji s příznaky i snaze zůstat aktivní a nemoci se příliš nepoddávat.
Anežka , která zažila v posledních letech velmi těžké chvíle nejen v souvislosti s borreliózou, nám svěřila, jak přes dílčí krize víry nakonec vždycky našla u Boha a ve svých modlitbách posilu.
Vlada rekapitulovala, co všechno jí v situaci dlouhodobého boje s nemocí pomáhá, a zdůrazňovala, že když má člověk rodinu a děti, má pro co žít.
Pavel upozorňuje na to, že je dobré v různých článcích sledovat, na jaké zdroje se odkazují a zda jsou tyto zdroje skutečně podložené vědeckými výzkumy.