Bedřich doporučuje, aby se lidé po návštěvě lesů, ale třeba i parků dobře a bez zbytečného studu vzájemně prohlíželi.
Bedřich
- Věk v době rozhovoru: 76 let
- Věk v době diagnostikování: 71 let
- Absolvovaná léčba: alternativní, standardní antibiotická, doplňková
Textová verze
P: Nejjednodušší věc, která by určitě měla fungovat, je, že lidi, kteří navštěvujou takové ty rizikové lokality, po návratu z nich by se měli vzájemně prohlídnout. To klíště není teda nějak moc velké, ale lidským zrakem je dobře zhlédnutelné. Navíc ono většinou je… Není, že by bylo na jednom místě, se pohybuje – čili uvidím nějakou černou tečku. Ta klíšťata, bych řekl, je jich víc druhů, protože vím, že některé je tak jenom milimetrové. Ale viděl jsem i dvoumilimetrové nebo skoro třímilimetrové klíště – čili lidským okem je to vidět, toto by se nemělo podceňovat. Po návštěvě takových dejme tomu lesů nebo nějakých parků, kde je ta tráva, by se měli navzájem… Protože když se prohlídnu já, tak dozadu si nevidím. Tak jak jsem vlastně dopadl s tím, že jsem se vzadu neviděl. Takže pečlivě se prohlídnout, nestydět se jeden před druhým. Protože oni vyhledávají, když to řeknu, taková ta měkčí místa v těle. Že bych začal s podpaždím a různými jinými, rozkroky – čili bez ostychu se celý prohlídnout. A tím vlastně to je nejjednodušší takový postup nebo přístup k tomu, abych tu infekci nedostal. Nebo abych nebyl napadený tím klíštětem – ať už potom je to ta encefalitida, nebo eventuálně ty borrelie v těle.
Další zkušenosti:
Michal
doporučuje všem, kteří měli klíště nebo se hodně pohybují v přírodě, aby byli pozorní vůči možným příznakům borreliózy a v případě podezření, že mohlo dojít k nákaze, neodkládali konzultaci s lékařem.
Pavel
nabádal, aby se lidé se svými zdravotními problémy nenechávali odbýt a hledali jejich příčinu, i když její odhalení může trvat.
Mária
doplňovala, že každý nemocný je tím největším „expertem“ na vlastní anamnézu. Podrobný a promyšlený popis zdravotních obtíží ze strany pacienta velmi pomůže lékařům ve stanovení správné diagnózy.
Petr D.
doporučuje těm, kteří mají komplikovaný průběh borreliózy, aby neváhali využít pomoci dalších odborníků: infektologů, imunologů, ale třeba i psychologů.
Podle Tomáše Ch. je důležité vyhledat doktora, ze kterého bude mít pacient dobrý pocit. K takovému lékaři se vyplatí i přejít od jiného, pokud člověk není s péčí spokojen.
Anička zdůrazňuje, že i když „je psychika mocná čarodějka“, v momentě, kdy je třeba léčit infekční onemocnění, se nelze soustředit jen na ni.
Tomáš M. věří, že kromě zdravotnické podpory je důležité mít i psychickou oporu.
Petr D. povzbuzuje lidi, kteří bojují s borreliózou, aby se snažili zachovat klid a věřili v efekt antibiotické léčby.
Vlada se léta potýká s projevy a následky těžké borreliózy, které se nedaří odstranit ani dostat pod kontrolu. Vypráví o boji s příznaky i snaze zůstat aktivní a nemoci se příliš nepoddávat.
Anežka , která zažila v posledních letech velmi těžké chvíle nejen v souvislosti s borreliózou, nám svěřila, jak přes dílčí krize víry nakonec vždycky našla u Boha a ve svých modlitbách posilu.
Vlada rekapitulovala, co všechno jí v situaci dlouhodobého boje s nemocí pomáhá, a zdůrazňovala, že když má člověk rodinu a děti, má pro co žít.
Katka říká, že je důležité se nevzdávat a radovat se z maličkostí.
Pavel upozorňuje na to, že je dobré v různých článcích sledovat, na jaké zdroje se odkazují a zda jsou tyto zdroje skutečně podložené vědeckými výzkumy.
Podle Dagmar je důležité nepropadnout panice a začít hledat informace z důvěryhodných zdrojů.
Libuše vysvětluje, že je podle ní potřeba to se sebepozorováním nepřehánět a nesetrvávat tak s nemocí a v ní víc, než je nezbytně nutné.
Bedřich doporučuje, aby se lidé po návštěvě lesů, ale třeba i parků dobře a bez zbytečného studu vzájemně prohlíželi.
