Paní Jiřina během života pracovala jako dělnice v cihelně. Je vdova a se svým manželem měla dvě děti. V současnosti žije se svou dcerou v rodinném domě. Má dvě vnučky, které jí dělají radost. Říká, že starý člověk je unavenější a pohyb je pro něj těžší.
Paní Jiřina říká, že je stará, ale necítí se tak, protože ji naštěstí netrápí moc zdravotních problémů a je v docela dobré kondici. Léky bere jen na vysoký krevní tlak. Pro udržení zdraví považuje za důležité střídmost v jídle a pohybovou aktivitu. V souvislosti se stárnutím vnímá, že se jí nyní zpomalilo myšlení, déle jí trvá, než si na něco vzpomene. Také je pro ni těžší udržet pozornost.
Největší starostí v tomto období pro ni je to, že zůstala sama. Před několika lety jí zemřel manžel, a tak se musí sama starat o dům. S manželem se těšili, že v důchodu konečně začnou žít. I když se jí teď nežije špatně, bez manžela to není úplně ono.
V současnosti bydlí se svou mladší dcerou. Ta se narodila s vrozenou vadou a nyní je v invalidním důchodu. Péče o ni byla pro paní Jiřinu důležitým životním úkolem. Ráda by tady zůstala co nejdéle, aby se o ni ještě mohla starat.
Paní Jiřina se rozhýbává prací na zahrádce. Ve volných chvílích si ráda čte a ještě donedávna chodila do folklorního souboru. Celý život byla zvyklá žít skromně, nebyla zvyklá si ,,nějak vyskakovat“, ale spíše si na různé věci šetřit. Důchod považuje za nízký, ale vyžije s ním.
Kromě mladší dcery, se kterou žije, se nejčastěji setkává se starší dcerou, uvědomuje si ale, že ta má již vlastní rodinu, a tak ji nechce tolik zatěžovat. V častém kontaktu je také s vnučkami. Jak děti, tak vnučky jí dělají radost. Těší ji, že mohly vystudovat, když byla mladá sama, tuto možnost neměla. S rodinnými vztahy je celkově spokojená. Mimo rodinu potkává známé z folklorního souboru.
Do budoucna by si přála, aby jí zůstalo zdraví a byla schopná se o sebe postarat a ještě pomáhat své rodině. Ze smrti má respekt a obavy.
Lidé se nemají stáří bát, mají se hodně pohybovat, aby nezakrněli, a tím se udržovali zdraví.