Více o paní Marii E.

Na stáří paní Marie oceňuje, že je to klidnější životní období, člověk si může více řídit vlastní čas a je svobodnější. Na druhou stranu s sebou stáří přineslo i některé méně pozitivní změny. Kvůli zelenému zákalu se jí hůře čte, a protože má osteoporózu, mívá bolesti při pohybu.  Nemůže tedy chodit na dlouhé výlety, které má ráda. Pozoruje také, že se jí zhoršila paměť. Všimla si také úbytku pozornosti a mívá problémy se spánkem. Před spaním se jí hlavou honí různé myšlenky a nejde jí tak snadno usnout.  Říká, že toto jsou běžné starosti starších lidí.

Paní Marie si všimla i dalších změn. Říká, že si ve stáří uvědomila, že není důležité mít hezký byt nebo koberec a je teď mnohem skromnější než za mlada. Má pocit, že se na věci dívá rozumněji a v konfliktech častěji ustupuje. Všimla si také, že je někdy citlivější než dřív a snadněji se dojme nebo rozpláče.

Paní Marie říká, že je důležité mít na co se těšit. Obzvlášť pro starého člověka je podle ní klíčové, aby měl člověk nějaký cíl a jen neseděl. Mezi aktivitami sama upřednostňuje spíš pohyb. Ten podle ní také pomáhá nemyslet na trápení a bolesti.  Má ráda práci na zahrádce nebo venčení pejska, i to ji udržuje v kondici. Stará se také o vnučku, kterou vodí do kroužků. Spíše než by chodila na společenská setkání nebo přednášky, tráví čas raději doma, už nerada mění prostředí. Někdy si čte, dívá se na televizi nebo uklízí. Vrstevníkům, kteří nejsou moc aktivní, by poradila, aby se chodili projít do města, občas zašli na masáž nebo si pořídili zvířátko, o které by se starali a chodili s ním na procházky. Jí samotné k aktivitě pomáhá také kamarádka, která bydlí naproti. Zazvoní na sebe a jdou spolu třeba na zahrádku.

Pro paní Marii je důležité zdraví a spokojenost celé rodiny. Se vztahy s blízkými je spokojená, denně se vídá s dcerou nebo vnučkou a navštěvuje se i se svým bratrem. I když rozvod nesla zprvu velmi těžce, časem se s ním vyrovnala a v současnosti věří, že je dobře, že se to stalo. K dětem bývalého manžela má velice blízký vztah.  S bývalým manželem a jeho ženou teď také dobře vycházejí. Nová přátelství již nenavazuje.

Po odchodu do důchodu jí scházely kontakty se spolupracovníky. Když má ale potřebu se s někým z nich potkat, zavolají si nebo se navštíví. I když se po odchodu do penze změnila také finanční situace a paní Marie musí více šetřit, s důchodem je spokojená. Říká, že si nemůže naříkat.

Paní Marie neplánuje příliš daleko do budoucnosti, chtěla by, aby byla ještě zdravá a prospěšná okolí. Větší plány si nedělá, má pocit, že vzhledem ke svému věku ani nemůže. Ráda by zemřela v klidu. Nechtěla by, aby se o ni někdo musel starat. Paní Marie by byla za prosazení eutanázie, aby člověk nemusel dlouho trpět. Uvědomuje si ale, že je to také zneužitelné. Věří, že po smrti člověk nepřijde do nebe, ale zůstane z něj ve vesmíru energie. I přesto, že není věřící, myslí si, že by se všichni měli řídit tím, co se píše v Bibli – nekrást, nezabíjet. Do budoucna by si přála, aby nebyly války.