Více o panu Vranovovi

Pan Vranov se necítí být starý, spíše nemladý. Do opravdového stáří ještě nedorostl. Protože pracuje od rána do večera v profesi, která si vyžaduje každodenní angažování, napadají ho otázky, co bude dělat, až s prací přestane. Naplňuje ho nejistota, zda tento přechod a úkol zvládne. Zatím se na to snaží dívat optimisticky. Tyto myšlenky jsou nyní aktuálnější, protože kvůli zdravotním problémům chce odejít z práce již příští rok.

Významným tématem stáří je pro pana Vranova smrt. Zpětně hodnotí svůj život a snaží si udělat představu o tom, co bude po něm. Myslí si, že i po smrti člověk hledá Boha. Věří také, že existuje reinkarnace. Přál by si, aby umíral tak, aby se o něj druzí nemuseli starat a nepřidělával jim problémy. Rád by také usnadnil své ženě zbytek života, chce, aby dobře zvládla jeho smrt, a tak podniká i majetko-právní kroky, aby tomu napomohl.

Vztahy se svojí rodinou hodnotí jako velmi dobré, i když se občas naskytnou problémy. Říká, že do světa dospělých dětí už člověk může vstupovat jen na pozvání. Děti mu do života přinášejí největší radost. Kromě toho ho těší setkávání se s lidmi. Oproti dřívějšku nyní více hodnotí svoje chování ve vztahu k druhým a k sobě samému. Uvědomuje si, jak důležité je odpouštět. Do budoucna by chtěl být ještě prospěšný a pomáhat druhým.

Velmi důležitá je pro pana Vranova aktivita, říká, že je to záchrana stáří. Pohyb vnímá jako atribut života, pokud člověk jen sedí u televize, za chvíli zhyne. On sám se již pohybovým aktivitám nevěnuje, větší pohyb totiž aktivizuje jeho fyzické neduhy. Při jakékoli činnosti je podle něj důležité zvážit i rizika, která s sebou může přinášet pro konkrétního člověka.

Starost má o rodinu a v širším pojetí také o stav světa. Je ale optimista, a tak věří, že vše dobře dopadne. Během života neměl potřebu se někomu svěřovat a neměl kamarády. Přítele našel až ve své ženě, se kterou poznal krásu sdílení myšlenek.

Nejdůležitější hodnotou je pro pana Vranova v životě láska, univerzální a všeobjímající, tak si představuje Boha. I když je pro něj víra důležitá a jako členovi církve mu dodává vnitřní jistotu, vadí mu určitá církevní dogmata. Pan Vranov žije duchovním životem, s manželkou se denně modlí a čtou duchovní literaturu. Sám občas sepisuje svoje myšlenky a dává je na internet, aby po něm něco zůstalo. Modlitba a psaní jsou pro něj duševním tréninkem.

Se svou finanční situací je nyní spokojen, k důchodu si ještě vydělává. Se ženou si ale koupili domek a budou nyní muset investovat do přestavby. Přál by si vyhrát 60 milionů, aby mohl dát peníze dětem a co zbude, na bolesti světa.

I když vidí, že se dnešní společnost snaží zakládat hospice a další zařzení, která mohou seniorům pomoci, má pocit, že jsou důchodci někdy vnímáni jako obtížný hmyz nebo jako neplnohodnotní lidé.