Paní Jarmile je 78 let, žije ve velkoměstě v domě. Je vdovou, má dospělou dceru, syn zemřel tragicky v dospělosti. Před odchodem do důchodu pracovala jako laborantka.
Paní Jarmila si svůj věk neuvědomuje, pouze při pohledu do zrcadla, kde samu sebe nepoznává, vidí změnu. Léčí se s vysokým krevním tlakem, má operované srdce a kvůli šedému zákalu také oči. Tyto neduhy bere jako součást stáří. Když ji něco bolí, snaží se to rozcvičit a nepodléhat bolesti. Pro své zdraví denně cvičí a chodí, pohyb je pro ni důležitý. Říká, že když člověk s pohybem přestane, je velmi těžké se se k němu vrátit a snadno dojde k celkovému úpadku. Vnímá ubývání sil a celkové zpomalení, všechno jí déle trvá. Říká, že nyní je tolerantnější a otevřenější než v mládí, kdy byla více sobecká.
Se smrtí se v životě setkala, když jí zemřel manžel na rakovinu. Další setkání se smrtí, které ji hluboce zasáhlo, byla autonehoda, při které zemřel její syn. To pro ni bylo velkou životní zkouškou a mezníkem. Velkou oporou pro ni v tu chvíli byli její blízcí a známí kněží. Své vlastní smrti se ale neobává, je na ni připravená.
Radost má, když je mezi dobrými lidmi a může pro někoho něco udělat, když může jít do přírody nebo za kulturou. Má předplatné v divadle a ráda navštěvuje různé koncerty. Její největší vášní je četba. Svoje schopnosti trénuje luštěním křížovek a sudoku. Těší ji, když se někam může podívat.
V kontaktu je nejčastěji s kamarádkou, která žije ve stejném domě a chodí ji navštěvovat. Další kamarádky má v ulici a vídá se s nimi pravidelně. Nejraději by svůj volný čas trávila se svou dcerou. Nové vztahy navazuje pouze v kostele při společných setkáních. Důležité hodnoty jsou pro ni pravdomluvnost, čestnost a schopnost nesoudit druhé. Do společnosti se nejvíce zapojuje kolem své farnosti, kam chodívá na exercicie a pořádá setkání. Paní Jarmila je hluboce věřící člověk a Bůh je pro ni na prvním místě. Každé ráno se modlí breviář.
V životě nejvíce potřebuje to, aby byla soběstačná, schopná si sama dojít nakoupit, uvařit a obstarat se. Jejím krédem je optimismus, žije současností, netrápí se minulostí, kterou již nemůže změnit. Do budoucnosti si větší plány nedělá, uvědomuje si, že čas je omezený. Svoje stáří by ráda strávila v domově s pečovatelskou službou, kde by se mohla účastnit rozličných cvičení, rehabilitace a kulturních akcí.
Říká, že stáří se není třeba bát – není důvod, když lidé zůstanou aktivní, tak ani nepoznají, že stáří přišlo.