Více o paní Kateřině

Nejvíce paní Kateřinu trápí artróza v kloubech, má srůsty na zádech. Největší potíže jí dělá v kotnících, protože to jí ztěžuje pohyb. Často jí pálí žáha. Tyto zdravotní problémy jí dělají starosti. Pro své zdraví střídmě jí a užívá léky. Vnímá, že jí už tolik nejde práce a také si uvědomuje, že se jí zhoršila paměť. Problémy s pamětí podle ní patří ke stáří, na důležité věci si ještě vzpomene, třeba později, ale vzpomene. Říká, že ve stáří je lítostivější než dřív a někdy jí ukápne slza.

Odchod do důchodu oplakala, věděla, že pro ni končí jedna životní etapa. Dnes už si zvykla a je ráda, že je doma a má klid. V domě, ve kterém žije s dcerou a zetěm, má na starosti dvůr, kde zametá, uklízí a dává slepicím. Sama si navaří, poklidí a velmi ráda žehlí. Volné chvíle zaplňuje luštěním křížovek, četbou novin a sledováním zajímavých pořadů.

Do 70 let si vůbec neuvědomovala svůj věk, až poté, co ji zemřel manžel. Ten jí byl v životě velkou oporou. I když byl celý život nemocný a ve svém mladším věku byl operován s nádorem na mozku, vychovával děti a staral se o dům.

Největší radost paní Kateřině dělá rodina, která drží pohromadě. Spolu se baví a smějí se, pořádají rodinné olympijské hry. Mimo jiné si chodí vyprávět se sousedy a také jezdí za kamarádkou do blízké vesnice. Známkou spokojeného stáří je podle paní Kateřiny zdraví a to, že má člověk někoho, kdo ho má rád. Velkou pomocí v životě je pro ni víra.

Do budoucna by byla ráda, aby se celé rodině dařilo. Ráda by ještě jela do Prahy, miluje dějiny českého národa. Sama už vnímá, že je na konci, svůj věk považuje za pěkný. Na svou smrt myslet ještě nechce, má obavy, aby moc netrpěla a hlavně, aby na ni rodina nezapomněla.

Mladým lidem by vzkázala, aby žili tak, aby měli na co vzpomínat, ale přesto spořádaným životem.