Více o panu Ladislavovi A.

Pan Ladislav si myslí, že nejdůležitější ve stáří je nezůstat sám. Jeho manželka však zemřela, a tak ho samota nyní trápí. Vnímá, že životní partner je pro člověka velmi důležitý. Na svou ženu často vzpomíná, cenil si na ní mimo jiné toho, že vždy stála při něm, podporovala ho a pomáhala mu v těžkých životních situacích, např. když ho v roce 1968 suspendovali.

Na zdraví si nestěžuje, léčí se s vysokým krevním tlakem a cukrovkou. Ze zdravotních důvodů má přerušovaný spánek a to ho trochu vyčerpává. Když nemůže usnout, nedělá si násilí a čte si nebo si pouští meditační hudbu.

Na problémy mu během života pomáhala práce a pohybová aktivita. Pohyb považuje za životně důležitý. Jakmile se člověk přestane pohybovat, přestává podle něj žít. Volný čas vyplňuje nyní pan Ladislav procházkami do přírody, četbou a hraním šachů a dámy, které zlepšují paměť. Někdy plave a také jezdí na kole, které je pro něj vhodným dopravním prostředkem. Doma se stará o králíky a slepice. S přáteli se moc nevídá, někteří žijí jinde a jiní nemají čas. Budoucnost vidí v aktivitách, které má ještě naplánované, jako jsou práce na chatě a její vylepšování.

Pan Ladislav říká, že se jako věřící člověk nemusí tolik bát smrti. Věří totiž, že se jeho duše dostane do očistce a jednou do nebeského světa. Při umírání by nechtěl trpět. Ještě by nechtěl umřít, protože má pořád co dělat.

Na svém životě by pan Ladislav neměnil nic, prožil by ho klidně znova i s negativními událostmi, které prožil, jen svou ženu by víc ,,na rukách nosil“.

Lidem, které stáří teprve čeká, by vzkázal, aby se měli navzájem rádi a našli si nějakou práci, která bude řádně odměněna.