Více o panu Pavlovi A.

Pan Pavel má velmi výjimečný životní příběh. Ve dvaceti letech byl poslán do koncentračního tábora, kde se oženil se svou snoubenkou, aby nebyli rozděleni, a společně byli odvezeni do rodinného koncentračního tábora. K rozdělení došlo až mnohem později. Pan Pavel byl poslán do Drážďan a později do transportu smrti, který naštěstí přežil. Jeho žena byla v několika dalších táborech na území Německa. Po osvobození Pavel našel svou ženu pomocí Českého rozhlasu. Ležela v nemocnici mezinárodního Červeného kříže. Společně vychovali dva syny, má čtyři vnoučata a pět pravnoučat. Manželka pana Pavla před sedmnácti lety zemřela.

Celý život jezdil pan Pavel po světě a přednášel o holokaustu. Mluví plynně čtyřmi jazyky, anglicky, německy, francouzsky a rusky. Přednášky pro něj byly velkým zdrojem energie, cestování a poznávání částí světa. Mluvit o svých zážitcích z koncentračních táborů považuje za svou povinnost. Říká, že je důležité, aby mladší generace věděly, co se dělo, a mohly podobným neštěstím do budoucna předcházet.

Jeho vášní je četba, ale kvůli jedné oční protéze už to není tak lehké. Svůj volný čas vyplňuje sledováním dobrých filmů v televizi.

Za nejdůležitější v životě považuje lásku, kterýkoliv její druh. Může to být přátelství, tolerance, každý druh lásky. Ve svém životě by nic neměnil, je šťastný, že se mohl oženit se ženou, kterou opravdu miloval a vážil si jí pro její osobnost.

Očekávání do budoucnosti již nemá, přál by si zemřít ve spánku.

Lidem odcházejícím do důchodu by vzkázal, že si mají najít aktivitu, která je bude bavit, je nutné něco dělat, třeba studovat univerzitu třetího věku.