Více o paní Denny

Velkou část svého života žila paní Denny ve městě se svým manželem. Měli spolu dobrý vztah, i když se někdy dohadovali. Na stáří se rozhodli přestěhovat do domu na venkově, ve kterém žije nyní. Rok po tom, co se přestěhovali, manžel nečekaně zemřel v den 42. výročí svatby. Ztráta manžela byla pro paní Denny asi nejnáročnější situací v životě. Říká ale, že se člověk nesmí nechat zlomit, na hezké chvilky s manželem teď alespoň vzpomíná.

Co se týče zdraví, má artrózu, vysoký krevní tlak a lupénkové revma. Svých nemocí si moc nevšímá. Na zdravotní problémy jí pomáhají lázně, do kterých jezdí každý rok. Problémy se nenechává odradit a když ji něco zabolí, snaží se to rozchodit na procházce do lesa.

Běžný život žije v poklidném tempu. Čas tráví na zahrádce, baví ji pozorovat, jak všechno kvete. Ráda chodí do přírody. Učí se novým věcem, při procházce lesem si například vymýšlí slova na určitá písmena nebo opakuje násobilku, to jí pomáhá trénovat myšlení a paměť. V zimě se učí malovat. Důležitým společníkem je pro ni pes, který ji na vycházkách vždycky doprovází.

Se vztahy v rodině je spokojená. Každý den si telefonuje s dětmi, je ráda, když za ní přijedou vnoučata. Vnímá, že vnoučata jsou už velká, a tak babičku tolik nepotřebují. Proto se vídá s nimi méně často. Nechce je ale do ničeho nutit, respektuje, že mají svůj život, a těší ji, když přijdou samy. V novém prostředí ještě nemá vybudovanou síť přátel, a tak tráví čas spíše sama. S manželem měli pěkný vztah a mnoho věcí v jejím životě bylo spojeno s ním. V mnohých situacích si na něj vzpomene. Říká, že není pravděpodobné, že by si někoho dalšího našla. Jednak má pocit, že si jí muži nevšímají, a pak když vidí některé starší pány, tak její zájem někoho si najít klesá. S nadsázkou také říká, že by asi se svými velikými procházkami se psem v lese chlapa nudila. Nevylučuje však, že se ještě zamiluje, láska přeci kvete v každém věku.

V této životní etapě jí nejvíce chybí manžel. Po odchodu do důchodu musí také vystačit s méně penězi než dřív. Finanční situaci ztížila také rekonstrukce domu a smrt manžela. Když na to byli dva, vše se lépe zvládalo. Ráda by například jela někam na výlet, chtěla by se podívat do Tater, nicméně finanční situace jí to neumožňuje.

Ve zvládání problémů paní Denny pomáhá to, že má bojovnou povahu naučenou soutěžit. To připisuje tomu, že se dříve věnovala atletice. Své povaze vděčí za to, že všechno dobře zvládá a nepoddává se svým nemocem. Dokáže se těšit z obyčejného života. Dokáže si stále něco smysluplného najít na práci.

Do budoucnosti má realistický pohled. Nedělá si velké plány, protože se může stát něco neočekáváného. Co se týče zdraví, říká: „Lepší už to nebude, ale ať to není horší.“ Má naději, že se dožije sta let a ve zdraví.