Pan Michal žije v menším městě. Je rozvedený, má dvě děti a tři vnoučata. V současné době je v invalidním důchodu, dříve pracoval jako správce rekreačního zařízení.
Pana Michala v posledních letech zasáhlo několik těžkých zkoušek. Ztráta zaměstnání, rozvod s manželkou, smrt matky a jeho vlastní onemocnění. Před pěti lety mu byl nalezen nádor na konečníku, se kterým se léčí. Nemoc mu zasahuje nejen do výkonnosti, ale i do běžného života různými omezeními. Kvůli své nemoci má špatný spánek, přes den je pak unavený a zničený. Vnímá také zhoršení paměti. Pan Michal denně ujde až sedm kilometrů, říká, že procházky a pohyb pomáhají ke zdraví.
Sám se za starého nepovažuje, vnímá ale některé změny. Říká, že je teď klidnější a uvolněnější než dříve. Humor a smích jsou pro pana Michala životním krédem. Největším motorem jsou pro něj jeho děti a vnoučata. Nejčastěji se potkává se svými dětmi, se kterými sdílí jejich radosti. Jeho životním posláním je dobře vychovat rodinu, umožnit dětem studium, a aby se děti měly lépe než on. S lidmi vychází dobře a má rád upřímnost.
Velkým koníčkem je pro Michala sbírání starých věcí a jejich opravování. Je sběratelem starožitností.
O smrti pan Michal nepřemýšlí. Je však na ni připravený, doklady a dokumenty si již urovnal, takže ho nemůže zaskočit.
Dobré stárnutí pro něj znamená být realtivně zdravý, mít dostatek zdraví, být aktivní a mít něco, co ho zajímá a baví. Říká, že život by se měl využít na “plné pecky”.
Mladým lidem by vzkázal, že je důležité v životě získat kvalifikaci a mít práci. Lidem, které stáří čeká, vzkazuje, ať stáří a důchod berou s nadhledem a humorem a ať věří, že vše dokážou překonat.