Více o panu Radkovi

Pan Radek si poprvé uvědomil, že stárne, když ho přibližně před dvěma měsíci hospitalizovali kvůli problémům se srdcem. Nemoc přišla ráz na ráz, pan Radek nikdy nebýval nemocný a den před hospitalizací se cítil úplně normálně. Došlo mu, že stáří neuteče a začal přemýšlet o konečnosti lidského života. Na základě toho se rozhodl, že přestane kouřit. Daří se mu to již dva měsíce, i když je to náročné, protože často někoho vidí, jak si zapaluje cigaretu. S lékařskou péčí má dobré zkušenosti. Lékařům důvěřuje, když ho operovali, věřil, že to dobře dopadne. Nyní má pan Radek kardiostimulátor a cítí se poměrně dobře.

Radost do života mu přinášejí jeho fantastická vnoučata, říká, že vztah k nim je jiný než k vlastním dětem. Protože se o ně starají vlastní rodiče a jako dědeček jen pomáhá, může si jich víc užívat. Pan Radek také velmi rád houbaří, sušenými houbami pak obdarovává své známé a to mu dělá radost. Rád chodí na fotbal a rekreačně se věnuje turistice. Kvůli onemocnění svoje pohybové aktivity trochu utlumil, aby se nepřetěžoval.

Práce ho baví, nedovede si představit, že by chodil například do klubu pro seniory nebo seděl doma. V zaměstnání se setkává s mladými lidmi, díky čemuž se sám cítí mladší. Do práce pan Radek chodí také proto, aby musel stále nad něčím přemýšlet a udržel tak svůj mozek aktivní. Přesný plán toho, jak dlouho zůstane v práci, nemá, ale je srozuměn s tím, že jako důchodce by v případě propouštění mohl o práci přijít.

Pan Radek říká, že rodinné vztahy nejsou vždycky ideální, někdy se najdou třecí plochy, které musí s manželkou překonávat. Říká také, že ve stáří hrozí manželům ponorková nemoc. Když zůstanou sami a nemají každý i vlastní zájmy, mohou si postupně lézt na nervy. Mimo rodinu se stýká se svými přáteli, se kterými chodívá na pivo. Dříve spolu podnikali různé cesty do zahraničí, ale nyní by už na to fyzicky nestačili. Hodně blízkých přátel mu také zemřelo. Pan Radek říká, že když ztratí blízkého člověka, snaží se vždycky žít dál a nenechává se tím zlomit. Mluvil o tom, že když starému člověku někdo umře, je to pro něj připomínka toho, že se ho to zanedlouho také bude týkat. V mládí by ho nic takového nenapadlo, protože konec života vnímal jako vzdálený, nyní je to realita. Protože je nevěřící, říká, že po smrti nic nebude.

Do budoucna už pan Radek neplánuje žádná dobrodružství, během života určitou dobu působil i jako válečný zpravodaj, a tak si ho užil až dost. Nyní chce trávit čas spíš v poklidu.

Podle pana Radka je pro dobré stárnutí důležité zdraví, rodinné zázemí, ale také aktivity mimo rodinu.