Více o paní Evě

Paní Evě se na této etapě nelíbí, že se u ní začínají projevovat roky a mění se některé životní funkce – má špatný čich a odcházejí jí zuby. Říká ale, že pokud člověk nemá závažnější choroby, dá se s tím vyrovnat. Vnímá zhoršení paměti, hůře si vybavuje jména. Emoce teď prožívá hlouběji než dříve. Největší strach má z toho, že by jí zemřel manžel.

Stáří popisuje jako klidnější dobu, kdy má více času. Zdraví si udržuje pravidelným pohybem, prací na zahrádce, cvičením a procházkami do lesa s manželem, který je myslivcem. Pohyb je podle ní pro stáří důležitý a každý by se o něj měl podle svých možností aspoň trochu snažit, klidně i jen správným dýcháním.

Nejdůležitější hodnotou v životě paní Evy je spokojenost a postupná práce se stanovením malých cílů. Tři životní události, které ji formovaly, jsou: svatba s manželem, předčasná smrt otce a narození jejích tří dětí. Velký smysl v životě pro ni mělo to, že pečovala o svou nemocnou matku, poté se též starala o matku manžela. V souvislosti s tím si uvědomila, že v dnešní době je úcta ke starému člověku menší, než dřív. Svou smrt si představuje, ale nemá s ní spojené žádné obavy.

Nejvíce ji v životě těší, že je celá rodina pohromadě. Energii jí dodávají lidé, které má kolem sebe, jsou to kamarádky ze cvičení, se kterými poklábosí, nebo jezdí na kole. Jejím hlavním motorem je její manžel a vnoučata. Manžel je současně i její největší přítel, se kterým sdílí radosti i starosti. Její zálibou jsou křížovky, historická literatura a příroda. Aktivita je podle ní důležitá pro tělo i ducha, jakmile zůstane na jednom místě, je to zlé. Své schopnosti trénuje při luštění křížovek a sudoku. Učí se pracovat s novou technikou, jako jsou počítače a telefon. Ke svému a manželovu důchodu si přivydělávají ubytováváním v jejich rodinném domě.

Lidem ve svém věku by ráda vzkázala, aby si našli koníčky, kterým se mohou věnovat, protože to je velký motor do života. A mladým lidem vzkazuje, ať mají rádi staré lidi.