Více o paní Ludmile

Paní Ludmila vyrůstala na venkově bez sourozenců. V mládí se aktivně věnovala hudbě – navštěvovala varhanní školu a zpívala v kostele. Rok před jejím odchodem do důchodu jí náhle zemřela matka. Po této události odešla Ludmila předčasně do důchodu, aby se mohla starat o nemocného otce, který umřel tři roky poté. Péče o něj pro ni byla velmi náročná. Po jeho smrti se rozhodla ještě chvíli pracovat, chtěla mezi lidi, aby nezůstala sama.

Ze zdravotních obtíží ji v posledních letech nejvíce trápí slábnoucí zrak, který jí nedovoluje věnovat se řadě koníčků, jako je např. luštění křížovek, hra na varhany či navštěvování různých vzdělávacích kurzů. Trápí ji rovněž výhřez páteřní ploténky, jenž jí působí nemalé bolesti v dolních končetinách. Výše uvedené problémy jí však nebrání v každodenním chození do kostela. Navštěvuje rovněž klub pro zrakově postižené a občas si doma zacvičí nebo zatancuje.

Ačkoli o sobě říká, že je vůči lidem nedůvěřivá a již nenavazuje nové vztahy, ráda u sebe nechává zdarma přespat studenty teologického semináře, kteří do města občas přijíždějí. Obzvláště přítomnost mladých lidí jí pomáhá zapomenout na samotu a tíhu prožitých let.

Mezi nejvýznamnější opory a životní hodnoty paní Františky patří víra, láska k bližnímu a společenská prospěšnost.

Ačkoli na stáří nevidí nic moc dobrého, ráda by se dožila co nejvyššího věku a nebyla na obtíž ostatním. Protože se považuje za silně věřícího člověka, je pro ni velmi důležité, aby mohla dále praktikovat svou víru. Kromě toho již od svého života nic zvláštního nečeká.