Více o paní Maťce

V jejích deseti letech jí zemřel otec, od té doby vyrůstala pouze s matkou. Studovala na gymnáziu, ale kvůli změně režimu byla vyhozena a odešla studovat zdravotně-sociální školu. Jejím nejlepším přítelem a partnerem se stal její nadřízený. Když onemocněl, starala se o něj až do jeho smrti.

V tomto období už méně plánuje do vzdálené budoucnosti. Vnímá jako důležité mít kolem sebe společenství a rodinu, aby člověk nebyl sám. Všimla si zhoršení některých schopností a omezení pohybu. Už jí nejde vyskočit do tramvaje tak jako dříve. K životu se snaží ale přistupovat pozitivně, a tak podobné problémy lépe zvládá.

Jejím odpočinkem a odreagováním byly vždy ruční práce, vyšívání nebo pletení, to ji zabavuje i dnes. Má ráda sudoku, které jí pomáhá zahánět nudu. V současné době chodí na jeden den v týdnu do práce.

Ve stáří se opět stala praktikující katoličkou a velmi ráda chodí na mše svaté. Za návrat k praktikování víry je velmi vděčná. Víra jí hodně pomáhá, díky ní nepropadá beznaději a má pocit, že ji seshora někdo chrání.

Nechce být lidem na obtíž, ráda je spíše pro okolí prospěšná. Cítí, že se blíží konec života a je s tím vyrovnaná, čeká, až přijde konec.

Lidé by si na stáří měli připravit něco, co budou dělat, co je uspokojí, a neměli by myslet jen na sebe, ale i na své okolí.