Pan Jan B. žije ve městě se svou manželkou, se kterou jsou 48 let. Má syna a dceru. Před odchodem do důchodu pracoval jako instalatér, čerpadlář. V současné době dělá nočního taxikáře. Sám nemá pocit, že by byl starý, cítí se být aktivním a v pohodě.
Pan Jan B. je nejmladší ze sourozenců, jeho rodiče ho měli až kolem čtyřiceti let. Jeho rodina žila skromně, otec byl zavřený a matka se musela o rodinu starat sama. Sám se popisuje jako impulzivní a emotivní a ani ve stáří se to nezměnilo. Největší úbytek schopností vnímá u paměti, má potíže vzpomenout si na jména a místa.
Dlouhou dobu se věnoval boxu, stal se i mistrem republiky. Také jezdil na kole, běhal po lese a celkově se věnoval sportu. Aktivitu považuje za důležitou v každém věku, nyní začal s vnučkou jezdit na kolečkových bruslích. Svépomocí si postavil chatu, kterou měl rád.
Nejvíce se svěřuje manželce a svému staršímu bratrovi. Životním motorem jsou pro něj děti. Za nejdůležitější hodnotu v životě považuje zdraví. Významnými životními událostmi jsou pro něj vyučení se, narození prvního dítěte a pobyt ve vazbě za komunismu. Důležité podle něj je být stále svůj a nepřetvařovat se.
Je diabetik a alergik. Léčí se s kolísavým krevním tlakem. Mimo jiné má vyléčený zhoubný nádor. Smrti se nebojí, považuje ji za součást života.
Vrstevníkům by vzkázal, že musí být ,,dost do života“ a neutápět se v nemocích a problémech.