Paní Marii je vdaná a v současnosti se stará o svého vnuka. Před odchodem do důchodu pracovala na České poště. Je neustále v pohybu, ale ze všeho nejvíce si přeje mít trochu klidu.
Největší starost má paní Marie o své zdraví. Léčí se s vysokým krevním tlakem a srdcem, dále popisuje potíže s kolenem. Na tyto nemoci bere léky, sama se snaží zdravě vařit a mít dostatek pohybu. V životě ztratila své dvě děti, říká, že s tím se nejde srovnat celý život, že taková ztráta v člověku zůstane, ale musí jít dál a žít pro ty druhé. Když bylo paní Marii 53 let, odešla na mateřskou se svým vnukem, kterého u ní zanechala její adoptivní dcera. Vnukovi je nyní 12 let a prochází pubertou, paní Marie tak vnímá péči o něj jako náročnou. Celkově necítí nějaký vážný úbytek schopností, jen zpomalení a rozvážnost.
Ve stáří považuje za důležitý pohyb a bystření rozumu. Jejími koníčky jsou pletení a vyšívání, ale ze všeho nejvíce by si přála mít čas na malování, které je pro ni srdeční záležitostí. Své schopnosti trénuje luštěním křížovek. Absolvovala kurz práce na počítači a teď ho denně využívá. Navštěvuje klub seniorů, kde tancuje a v sezóně navštěvuje různé plesy. Sama o sobě říká, že je puntičkářka, dbá na to, aby bylo uklizeno a postaráno o dům.
Samota paní Marii vyloženě vadí, v kontaktu s ostatními lidmi je každý den, nejčastěji se svým mužem, vnukem a švagrovou. Často potkává své kamarádky a bývalé kolegyně z práce. Ve vztazích ji dělá starosti neupřímnost. S navazováním nových vztahů nemá potíže, vždy když někam jede, tak si najde novou kamarádku.
Finanční zabezpečení považuje za nedostačující, přivydělává si prací z domu a hlídáním dětí. Důležité životní hodnoty jsou pro Marii pravdomluvnost a čestnost.
Marie do budoucna plánuje různé úpravy a vylepšování rodinného domu. O konci života nepřemýšlela, říká, že až to přijde, tak to přijde.
Pro dobré stárnutí Marie považuje za podstatné zdravě jíst, dostatečně se hýbat a být mezi lidmi.