Lenka

Věk v době rozhovoru: 46 let (Lenka), 19 let (syn)
Věk dítěte v době diagnostikování: ve 2 letech
Sluchová ztráta dítěte: úplná
Kompenzační pomůcka: kochleární implantát

Lenčin neslyšící syn se narodil před devatenácti lety. Praktická hluchota mu byla diagnostikována ve dvou letech.

Po sdělení diagnózy nastalo pro Lenku velmi náročné období. Začala si zjišťovat informace o sluchovém postižení a rozhodla se jít cestou kochleární implantace. Syn byl implantován ve třech letech. Kochleární implantát se naučil dobře využívat. Vyučil se a úspěšně vstoupil na pracovní trh, kde si našel zaměstnání ve svém oboru.

Lenka na základě vlastní zkušenosti poukazuje na to, že mít neslyšící dítě není žádná tragédie. Každé dítě je však jiné a je důležité k němu přistupovat individuálně. Je dobré ho vést k soběstačnosti, aby v dospělosti bylo co nejvíce samostatné.

Lenčin příběh

Lenka je matkou devatenáctiletého neslyšícího chlapce, jenž je uživatelem kochleárního implantátu.

Novorozenecký screening, který by sluchovou vadu mohl zachytit v začátku, nebyl v porodnici proveden. Vše nasvědčovalo tomu, že syn je zcela zdravý. Lenka si postupem času začala všímat, že miminko nereaguje, když na něj mluví. To byl okamžik prvních pochybností. Praktická hluchota však byla potvrzena až ve dvou letech.

Přestože Lenka o sluchovém postižení nic nevěděla, v situaci se rychle zorientovala. V komunikaci se synkem využila všechny dostupné komunikační prostředky, které si individuálně upravila (totální komunikace). Po zvážení všech možností se Lenka rozhodla pro kochleární implantát. Poté, co proběhly veškeré běžné postupy před operací, byl syn ve třech letech úspěšně operován.

Začal docházet do speciální mateřské školy. Z běžné základní školy pak zamířil na odborné učiliště s technickým zaměřením, které úspěšně absolvoval. Našel si práci ve svém oboru. Kochleární implantát jeho sluch uspokojivě kompenzuje a díky poctivé rehabilitaci může téměř plnohodnotně komunikovat se svým okolím. Dnes žije obvyklým životem, jenž se zásadně neliší od života jeho vrstevníků.

Lenka se dlouhodobě zajímá o problematiku sluchového postižení. Zkušenosti se sluchovou vadou jí v mnohém rozšířily obzory i za hranici vlastní sociální bubliny. Intenzivně se angažovala ve skupině sdružující uživatele kochleárních implantátů, posléze nastoupila na kurz asistenta pedagoga a v současné době studuje vysokou školu v oboru sociální práce.

Zmiňuje však i finanční stránku péče o sluchově postižené dítě. Kochleární implantáty jsou náročnou položkou rodinného rozpočtu. Za problematický považuje laxní postoj státu k podpoře osob s postižením sluchu, což se projevuje bagatelizací sluchového postižení.