Podle Vlady je důležité se nelitovat a nebýt pasivní.
P: Když už znáte ty svoje hranice, ty svoje limity, znáte i to, že už po takhle dlouhé době nějak pochopíte, že ta nemoc je nevyléčitelná, a bohužel můžu říct, že teda jsem už na takových berličkách – neurologické léky proti spasticitě prostě, protože já mám hrozné ty spastický stavy, kdy v podstatě mně tuhnou nohy a pravá ruka, ten zátylek úplně hrozně, a pak bolest té hlavy je taková kolísavá. Brnění nohou tam je pořád, někdy, když trošku nějaká aktivita přece… Já se snažím nezůstávat pasivní, takže prostě procházky, nějaká práce někde na zahradě, tomu se nevyhýbám, dělá to dobře. Ten pohyb tam musí být, i když jdete přes nějaký svůj stav, kdy normální člověk by si třeba řekl: „Já si jdu lehnout, protože mně dnes není dobře.“ Já nemůžu prostě. Já kdybych si tohleto řekla, tak bych v podstatě ležela pořád. Vy se naučíte. S tou nemocí se musíte naučit žít a bojovat s těmi příznaky. Takže se nelitovat, jít prostě proti tomu.
Mirku přestaly těšit aktivity, kterým se věnovala před onemocněním. Leckdy se cítila lhostejná, a když se přiblížila nějaká plánovaná akce, najednou zjišťovala, že do ní vlastně vůbec nemá chuť.
Katce nemoc zkomplikovala společenský život a donutila ji odříct si akce a setkání, kterých by se moc ráda účastnila.
Tomáš M. vyprávěl o omezeních, ale i nově nalezených radostech a hodnotách, které mu nemoc přinesla.
Mirka díky nemoci přestala své aktivity dělat kvůli druhým lidem, ale tak, aby to těšilo ji samotnou. Díky onemocnění také lépe porozuměla starým lidem.
Petr D. se po vlastní zkušenosti s borreliózou začal tomuto tématu velmi aktivně věnovat ve svém volném čase s cílem pomoct dalším lidem, kteří onemocněním trpí.
Petr D. popisoval, že si dává větší pozor na klíšťata u sebe i u blízkých. Zkušenost s borreliózou ho ale neodradila od toho, aby dál chodil do přírody, která ho dobíjí.