Projevy ADHD
Studenti popisovali, jak se ADHD v jejich případě projevovalo, a jak potíže s ním spojené vnímali. Hovořili o tom, jak ADHD ovlivňovalo jejich chování, pozornost, emoce a nálady, ale také o pozitivních stránkách této diagnózy. Zmiňovali i to, jak se projevy měnily v průběhu času.
Děti a mladí lidé zřídka používali výrazy, jako je hyperaktivita či impulzivita. Častěji zaznívala slova jako „zlobil jsem“, „neposlouchal jsem“, „měl jsem své výlevy“
OBSAH STRÁNKY
Zlobení
Studenti nejčastěji popisovali takové chování, které bylo pro okolí nežádoucí. Obvykle to označovali jako „zlobení“. Tyto projevy byly většinou spojeny s hyperaktivitou, impulzivitou nebo sníženou pozorností. Pro některé bylo obtížné popsat, v čem vlastně problematické chování spočívalo, někdy se stávalo, že nepochopili, za co byli rodiči nebo pedagogy trestáni. Vojta věděl, že dělá něco, co se nemá, ale vnímal, že to nedokáže ovlivnit.
Nejvíce si studenti toto „zlobení“ uvědomovali ve škole. Vyprávěli, že měli potíže kvůli vyrušování v hodinách, např. vykřikovali, povídali si se spolužáky, jedli, vrtěli se v lavici nebo vstávali z místa, hráli si pod lavicí s věcmi nebo na mobilu. Někdy neplnili úkoly a nepracovali ve vyučování tak, jak učitelé zadávali. O přestávkách se někteří prali nebo běhali po chodbě. V domácím prostředí se „zlobení“ projevovalo jako neposlušnost, výbušnost, agresivita vůči sourozencům nebo vyvoláváním konfliktů.
Přebytek energie
Někteří studenti hovořili o projevech souvisejících s přebytkem energie, které bychom mohli označit jako hyperaktivitu. Cítili, že potřebují energii dostat ven, že musí pořád něco dělat, nedokázali sedět na místě, pociťovali motorický neklid, nervozitu, netrpělivost. Některé, obzvláště mladší, děti nedokázaly chodit pomalou chůzí a popobíhaly. Jiné nedokázaly klidně stát a pohybovaly rukama nebo nohama.
Tyto projevy se objevily i v mluveném projevu, kdy studenti nestíhali říct vše, co chtěli. Často mluvili překotně a nesouvisle. Také se zdálo pro studenty být náročné vydržet mlčet a počkat na vhodnou chvíli k vyjádření. Skákali tak ostatním do řeči nebo vyrušovali při hodinách. Jakub cítil, že nahromaděnou energii musí vybít a postupně se naučil její proud vědomě usměrnit.
Přebytek energie nevnímali studenti pouze negativně. Dostatek energie byl přínosný například ve sportu. Když je něco bavilo, dokázali se do toho pořádně „opřít“. Okolí je někdy vnímalo jako zábavné, roztomilé nebo zajímavé. Jakub věřil, že je ADHD přínosné pro herectví, zpěv i tanec.
Výbušnost
Některým studentům s ADHD a jejich okolí způsobovala potíže také impulzivita. Měli zkušenost s výkyvy nálad a emoční nevyrovnaností, které se mohly projevovat podrážděností, vztekem, vznětlivostí nebo agresivitou. Někteří studenti přiznávali, že v situacích, které pro ně byly obtížné, se nedokázali kontrolovat. Snadno je rozčílil neúspěch (např. při hraní videoher či sportu) nebo se lehce nechali vyprovokovat okolím.
Tato impulzivita způsobovala konflikty, nepřiměřené reakce, slovní i fyzickou agresivitu a někdy také záchvaty vzteku. Vojta toto chování popisoval jako „výlevy“, kdy chodil po třídě a mával rukama. Simon někdy „chytil rapla“ a Marco někdy „vyletěl“.
Únava
Rozporuplné byly zkušenosti ohledně únavy. Ačkoliv některé děti a mladí lidé byli v souvislosti s hyperaktivními projevy ADHD plni energie a neunavitelní, jiní zažívali výkyvy energie nebo se snadno vyčerpali. Někteří téměř nikdy neměli pocit, že by byli unavení, jiní naopak cítili vyčerpání, nejčastěji ve večerních hodinách nebo při vyučování, kde usínali.
Únava se objevovala zejména při monotónních a dlouhotrvajících činnostech. V některých případech také souvisela s problémy s usínáním. Někteří studenti nemohli usnout až do pozdních nočních hodin a bývali druhý den nevyspaní. Podle Simona byla únava vedlejší účinek léků, které na ADHD užíval.
Zatímco přebytek energie vyvolával u studentů pocit, že vybuchnou, únava byla úzce spojena s pocitem nudy a ztrátou pozornosti. Děti se snadno nadchli pro určitou činnost, u které však často dlouho nevydrželi. Například Vojta téměř každý rok začínal s novým sportem, protože u žádného s výjimkou fotbalu dlouho nevydržel.
Nepozornost
Většina studentů s ADHD měla potíže udržet pozornost a soustředit se. Někdy souvisela nepozornost s roztěkaností, jindy s pocitem nudy a únavy. Obtížné bylo pro mnohé soustředit se na to, co druzí říkají, neudrželi oční kontakt, měli pocit, jako by slova slyšeli, ale smysl jim unikl nebo obsah sdělení hned zapomněli. Také když sami hovořili, ztráceli občas nit a zamotávali se do vlastních slov.
Nejtěžší pro studenty bylo soustředit se, když se jednalo o jednotvárnou aktivitu, která trvala déle než 20 minut, například při výkladu učitele. Pozornost unikala nejvíc, pokud pro ně činnost nebyla zábavná a nudili se. Vojta ale nedokázal udržet pozornost ani při aktivitách, které ho bavily, pokud trvaly moc dlouho.
Pro mnohé bylo také složité si správně zorganizovat čas. Nepozornost byla někdy spojena se zapomínáním. Jakub občas zapomněl, kam vlastně chtěl jít, a Dia často zapomínala pomůcky.
Zlozvyky
Některé projevy ADHD, studenti označovali jako zlozvyky. Jednalo se například o motorický neklid (klepání nohou, podupávání, pohyby rukama, luskání, prokřupávání kloubů), bezděčné „hraní si“ s předměty (posouvání brýlí, lupání propiskou). Vojta si okusoval nehty a Dia se při nervozitě škrábala na těle.
Za nešvar způsobený ADHD považovali také skákání do řeči nebo vykřikování v nevhodnou dobu. Jakub někdy, když šel po ulici, mluvil sám pro sebe nahlas, aniž by si to uvědomoval, a když se pro něco nadchl, tak i křičel.
Změny v projevech ADHD
Velká část studentů hovořila o tom, že se projevy ADHD zmírnily s věkem. Změna obvykle nastala postupně, několik studentů ji spojovalo s pubertou, jiní s přechodem na druhý stupeň základní školy. Dia zažila několik zhoršení negativních projevů a v některých obdobích pozorovala větší vliv ADHD na svůj život než v jiných.
Některým studentům pomohla medikace nebo psychoterapie. Mekáč vnímal, že se jeho stav zlepšil po návštěvě léčitele. Studenti si projevy ADHD dokázali ve vyšším věku lépe uvědomovat, často je i lépe kontrolovat.
