Evík potřebovala práci na zkrácený úvazek, kterou jí zaměstnavatel neumožnil.
Pracovní život se změnil, protože jsem nemohla být v plném nasazení, aspoň ne v nějakém tom prvním období, potřebovala jsem práci na kratší úvazek. V průběhu onemocnění jsem nepracovala, ale když mně skončila, dá se říct, ta doba té nemoci, tak jsem se nemohla vrátit zpátky do zaměstnání, protože mě zaměstnavatel nechtěl přijmout na půl úvazku. A na plný úvazek jsem se necítila. Asi tam byla nějaká ta únava, člověk vždycky se dokáže jakoby zhodnotit. Ještě tam nějaké období prostě potřebovalo být, že se člověk musel trochu šetřit. Takže určitě to ještě nějaký čas chtělo, i když ta operace nebyla náročná a léčba byla v pohodě. Ale zřejmě ten organismus se s tím vším musí nějak i sžít, i když jsem neprošla chemoterapií, jenom tou radioterapií. Ale jednak ta operace je zásah do organismu, ta léčba, i ta radiologická, je náročná pro organismus. Zřejmě ten organismus, než se trošku zregeneruje, tak potřebuje víc jak třeba 1 rok. Ale je to zase individuální. Každý jsme originál a každý to potřebuje nějak jinak. Takže jste byla na nemocenské? Celou dobu? Ano. Invalidní důchod? Ne. Ne. A jak to pak bylo teda s prací? Já jsem pak nastoupila asi na 2 měsíce do práce, a v té době už mi vzniknul nárok na starobní důchod.