Eliška žije se svými rodiči a starší sestrou. První příznaky epilepsie se u ní objevily v 5 letech. Od té doby měly epileptické záchvaty podobu zahledění či strnutí. Větší záchvaty zažila pouze dvakrát, ale nepamatuje si je. V současné době je prognóza jejího onemocnění velmi dobrá, lékaři Elišce postupně snižují dávky léků a brzy by mohla být bez nich. Ve svém volném čase se ráda dívá na televizi, čte, kreslí nebo poslouchá pohádky v rádiu.
Eliška prodělala první záchvat v pěti letech na oslavě narozenin své sestry. Jeho spouštěčem se stal nejspíše plamen svíčky, která byla na dortu. Eliška se do svíčky zahleděla a zůstala strnule stát. Nereagovala na oslovení ani objetí rodičů. Ti se cítili bezmocně, byli celou situací zaskočeni, ale i tak pohotově zareagovali a zavolali záchrannou službu. Po této události byla Eliška hospitalizovaná v nemocnici, kde absolvovala nejrůznější vyšetření a kde jí také lékaři sdělili, že má epilepsii. Jelikož pro ni byla hospitalizace dlouhá, tak si čas krátila tím, že si hrála se stavebnicí nebo se svou oblíbenou plyšovou hračkou. Stýskalo se jí po rodině. Chtěla být raději s nimi a také venku, kde by mohla běhat a skákat jako ostatní děti.
Po návratu z nemocnice si Eliška na žádný další záchvat nevzpomíná. Její maminka dodává, že generalizované záchvaty měla Eliška dva, ostatní probíhaly tak, že se Eliška zahleděla a nereagovala na žádný podnět. Konkrétní příčinu onemocnění se zjistit nepodařilo, ale už od prvního záchvatu si Eliška dává pozor na blikající světla i plameny svíček, a když si hraje s ostatními dětmi, tak na průlezkách neleze příliš vysoko, aby si neublížila při případném pádu z důvodu epileptického záchvatu. Eliška dodržuje denní režim a chodí brzy spát, aby byla dostatečně odpočatá. Pravidelně také užívá léky, jejichž dávku lékaři postupně snižují, protože všechna vyšetření, která Eliška absolvovala, dopadla velmi dobře.
Eliška o své nemoci moc nemluví. Bylo období, kdy si z ní ostatní děti dělaly legraci a ona se mezi nimi necítila dobře. V té době jí pomohla péče psychologa, ke kterému společně se svou maminkou docházela. Největší dopad podle ní měla epilepsie na její školní prospěch. Z důvodu onemocnění se jí třesou ruce a hůř se jí píše. Někdy také bývá během vyučování unavená. Nenašla se ale žádná aktivita, kterou by Eliška kvůli své nemoci nemohla dělat. Ráda si čte, kreslí, dívá se na televizi a spolu se svou rodinou také cestuje, a to i do zahraničí.