Hana vzkazovala ostatním rodičům, aby měli své děti s ADHD rádi a podporovali je. 

---

Hana

• Věk v době rozhovoru:  48 let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

P: Co bych jim vzkázala. Mějte je rádi. Nic jinýho nepomůže (smích). Mějte je rádi za každých okolností i když budou, i když vám něco zničí, i když prostě budou dělat strašný věci, to jediný jim může pomoct, aby někdy, jako vlastně dospěly a cítily se jako osoby, který stojí za to. Aby nad nima prostě, že každý dítě potřebuje někoho, kdo nad ním nezlomí hůl. A pokud by doma slyšel jenom seš nemožnej, buď normální, jako to je hrozný, co si udělal a tak dál, což jako fakt svádí. Jako (zasmání) stokrát sem se kousla do jazyka, abych něco takovýho neřekla, fakt. A někdy sem to i řekla, neříkám, že sem to nikdy neřekla, jo, ale fakt sem se snažila vyvážit to, kdy to řikám padesáti větama, který byly jako o tom, že jako má hodnotu, že je dobrej, že je prostě v něčem dobrej, že vidím tady tohle, vidím tady tohle, protože jinak je to katastrofa. Jinak vlastně krom toho, že má tohle to a musí se s tím sám vyrovnat, tak jako tak se cítí nepřijat, což vlastně tím vším chováním k tomu vede od spolužáků, od sourozenců, od učitelů, od všeho co, kam přijde, jo, tak to je obrovská samota a jestli i těm dětem nepomůžou v tom, aby měly aspoň někde jako, fakt bezpečí a to, že ví, že ten člověk je má rád bez toho jako, že by musely být perfektní a podávat výkony, ať už je to jako v chování, a nebo ve škole, jo někde, tak si myslím, že to je fakt jako zadělávání na daleko větší průšvih, který přijde potom jako v té dospělosti.