Díky náboženství a víře byla dcera Evy schopna sebereflexe a přebírání zodpovědnosti za své činy.
Textová verze
P: Ty pravidelný náboženství, tak to setkání v tom kostele a taky je to spojený s různejma výletama, aktivitama. Jsou tam prostě fajn lidi a není to takový to, že se o něčem mluví, že se káže voda a pije víno, ale ona opravdu cejtí, že ty lidi jakoby ten prožitek za tím maj. Samozřejmě je pro ni jako pak těžký integrovat to do toho do toho života, jo? V momentě, kdy na ni přijde afekt, tak to, že je její sestřička její bližní, jí prostě nezajímá a jednu jí ubalí, jo? Nicméně pak je schopná už tý sebereflexe a třeba i řekne: „Já vím, že to nebylo dobrý.“ A dokonce, což je na ni velikej výkon, je schopná se jí třeba i omluvit, jo? Takže si myslím, že jí to nastavuje nějaký takový jakoby, že jí to dává zaprvý nějakou emocionální stabilitu. Zadruhý, že ji to nastavuje teda nějaký ty morální hodnoty. A i když jako někdy ulítne a prostě. Takže je pak schopná zpětný vazby, vyhodnotit to, jo? Nebo se nějak zachová k nějakýmu klukovi, spolužákovi. Já pak řeknu: „Hele, on možná jenom chtěl to a to.“ A ona řekne: „Jo, hele to je fakt. On vlastně to možná.“ A je schopná za ním přijít a říct: „Hele, dobrý jako, jo? Jsme kámoši. Už na to.“ Jo? Takže v momentě, kdy se ovládá, tak tohle všechno jí hrozně pomáhá a samozřejmě v ten moment, kdy se neovládá a je pod vlivem toho afektu, tak mám skoro pocit, že ji vůbec nic není nic platný.
Další zkušenosti:
Syn Markéty při návalu agrese sprostě nadával a ničil jiné věci.
Když měla Karla M. pocit, že se její syn potřeboval vybít, chodili se na kopec z plných plic vyřvat.
Na svatbě Pavly jí její syn zvládl soustředěně doprovodit k oltáři.
Dianě pomáhalo přenést pozornost a snažit se vymyslet něco zábavného.
Podle Diany děti s ADHD potřebovaly od ostatních lidí pochopení a podporu.
Když se synovi Pavly nedařilo dorozumět slovy, vypomáhal si rukama a nohama.
Synovi Melvys pomáhalo k vybití hyperaktivních projevů aktivity jako karate, parkur a bicí.
Díky náboženství a víře byla dcera Evy schopna sebereflexe a přebírání zodpovědnosti za své činy.
Synovi Melvys pomáhalo k vybití hyperaktivních projevů aktivity jako karate, parkur a bicí.
Dcera Evy měla oporu ve farářce, za kterou mohla přijít s jakýmkoliv problémem.
Ke konci školního roku bylo pro děti s ADHD dle Julie mnohem těžší projevy ADHD korigovat.
