Péče o Františčina syna byla náročnější už od kojeneckého věku.

---

Františka

• Věk v době rozhovoru:  let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

T: Jestli byste mohla říct nějaký svoje zkušenosti ohledně vašich dětí, s tím ADHD, třeba od okamžiků, kdy jste si poprvé začali uvědomovat, že něco neladí, že je něco jinak? 

P: Tak u staršího syna jsme si to zpětně uvědomili už v hodně malým věku, kde už jako miminko strašně málo spal a strašně často se budil a jako takzvaně to s ním šilo, jo, tím, jak se hejbal, tak se třeba sám vzbudil, takže hrozně dlouho spal třeba po dvou hodinách a odpoledne nechtěl usnout, přitom byl hrozně unavenej, nemohl zabrat. A od té doby, kdy se začal hejbat, tak bylo jasný, že je strašně pohybově aktivní, tu hyperaktivitu jsme tam viděli už když někde lezl a chodil a neustále na všechno, do všeho strkal ruce, všechno vytahoval v porovnání s jinejma dětma daleko intenzivněj. A pak to, že nevydržel u jedný činnosti, hrozně přeskakoval z činnosti na činnost a nevydržel sedět u jídla třeba už jako malej, takže ta hyperaktivita se nám asi jevila nejvíc. A pak před nástupem do školy, měl hodně špatnou kresbu, ale to bylo dáno dyspraxií a asi tím, že měl ty neurologický problémy trošku už potom, tak ta ručička prostě mu nedělala to, co by ta hlava chtěla, takže ve školce úplně jasně vždycky byl vidět ten jeho obrázek nejhorší. A přitom jsme malovali. Jako kdyby byl třeba zaostalej, ale věděli jsme, že je srovnatelnej s těma dětma v jinejch podávanejch výkonech mentálních, a když měl jít do školy, tak se ukázal velikej problém se zrakovou diferenciací, u takovejch těch zkoušek, jestli půjde, nepůjde, bude mít odklad. Že bude mít odklad, to už teda nám bylo jasný a na ten velkej neklid mu neuroložka začala předepisovat i léky, vlastně prášek po půlkách slaboučkej, ale přece jenom to bylo lepší trošku. Maličko se zklidnil.