Nic, co Vít a Míša zkusili, nefungovalo.

---

Vít a Míša

• Věk v době rozhovoru:  let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

Míša : Je ještě malý, jako jestli by to pochopil, nějakou dohodu teďka. My jsme se to už kolikrát snažili dělat, že jsme jim dělali ty puntíky, že jo.

Vít: Hm.

Míša : Když byli hodní, tak dostali hvězdičku a potom třeba dostali bonbónky za to, jo, ale pak to nějak nefungovalo. Když oni nedostali nic, tak jim to bylo jedno, mi to přijde.

Vít : Já bych řekl, že oni to ještě nechápou nějakou tu dohodu prostě.

Míša : Nebo že bysme spíš potom potřebovali poradit jako v tomhle, no. Jako jak, jak na ně.

Vít : U každého toho dítěte je to individuální. U každého dítěte platí něco jiného, to je ten problém. A teďka přijít na to, co na ně platí. A s tím bychom hlavně potřebovali pomoct. 

Míša : Nebo taky mi třeba vadí, že toho jednoho třeba nic nebaví dlouho. Ho třeba chvilku bavilo, my jsme tady měli u obchodu klavír, nebo u úřadu, to tam dali ven, ho chvilku bavilo hrát na klavír, že?

Vít : Hm.

Míša : Pak zas ho to třeba nebaví. Nebo chvilku chodili do kroužku, zas ho to už nebaví. Jako že u ničeho nevydrží, no. 

T: Že vy byste potřebovali spíš informace ohledně té výchovy každodenní.

Míša: No. Že by měli mít asi taky nějaký harmonogram a řád.

T: A máte teda už vy z vlastní zkušenosti, asi o tom ani nepochybuju, že nemáte, vysledovaný, co třeba na ně funguje aspoň trochu? 

Míša: No, tak to teda asi nemám vysledované.

Vít: No, to asi ne.

Míša: Já bych řekla, že na ně nefunguje nic.

Vít: Nefunguje nic. Nám to připadá, že oni jsou naši rodiče a oni nás vychovávají. Že prostě oni nám rozkazují, co my máme dělat, ale že mají oni nějaké povinnosti, tak to ne. 

T: Jako kdyby tu moc měli oni nad váma.

Míša: No.

Vít. Přesně tak.

Míša: Jako kdyby se s ním, kdybysme si s nima nevěděli rady. Což je smutné asi, že?