Podle Karly dítě od rodičů potřebuje pozitivní přístup a stoprocentní podporu.

---

Karla M.

• Věk v době rozhovoru:  let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

T: A čím si myslíte, že se to zlepšilo teda? 

P: Horší to bylo možná proto, že jsem nevěděla ještě, že má tuto diagnózu, takže jsem myslela, že jenom selhávám a on je rozmazlený. Takže jsem zkoušela po dobrém, po zlém, bohužel i ty fyzické tresty, které teď s odstupem času si myslím, že to jenom zhoršovaly. A takže to změnil jenom přístup, všecko změnil. To, že já teď vím, že jenom funguje jinak a potřebuje jiný přístup a nemůžu ho kárat za něco, za co on sám nemůže a sám není schopen to ovlivnit, a i když časem bude schopen, tak je lepší být tím pomocníkem než někým, kdo ho jenom kárá, a to si myslím, že stejně asi vyslechne ještě hodně té kritiky. Protože lidi, kteří na to koukají jenom povrchně, a neví, co je v pozadí, že tam je nějaký problém, tak berou, že je jenom rozmazlený a nevychovaný a takže o to víc, si myslím, potřebuje ten pozitivní přístup a tu stoprocentní podporu aspoň od těch rodičů.

T: V čem vidíte to zlepšení? Že ty záchvaty zuřivosti jsou méně často? 

P: V emocích, lépe zvládá emoce. V podstatě jsme větší parťáci. Více poslechne, i tím, že já mu více vysvětluju, než jako, že by to byly jenom nějaké rozkazy. Tak i v tomhle. I zapojení do kolektivu, bych řekla, že je o něco lepší. Není to teda stoprocentní, ale je to lepší. No, to je asi všechno.