Ladislav
Ladislavovi byla Crohnova choroba diagnostikována dvacet let před rozhovorem, problémy však pociťoval již dlouho předtím. Vyhledal praktického lékaře, ten však nebyl tenkrát natolik informovaný, aby nemoc rozpoznal. Diagnóza byla Ladislavovi stanovena až poté, co se jeho zdravotní stav zhoršil natolik, že musel být hospitalizován. Během nemoci Ladislav užíval řadu různých léků a byl několikrát hospitalizován. Po několika letech se rozhodl zaměřit na psychickou stánku nemoci a zvolil alternativnější způsoby léčby. Změnil životní styl, začal se věnovat józe, meditaci a cestování. Už několik let před rozhovorem nebral žádné léky a byl bez příznaků.
Ladislavův příběh
Ladislavovi byla diagnóza Crohnovy choroby stanovena dvacet let před rozhovorem, během studia vysoké školy. První příznaky nemoci však Ladislav zpětně zařadil do věku dvanácti let, kdy se začaly projevovat kožní problémy. Že se pravděpodobně jednalo o jeden z příznaků Crohnovy nemoci zjistil Ladislav až o více než desetiletí později. Za další známku onemocnění Ladislav považuje skokový úbytek váhy (o 20 kilo) během posledních let studia střední školy. Při studiu na vysoké škole se u Ladislava začaly objevovat průjmy, krvácení a vysoké teploty. Nějakou dobu své problémy řešil s praktickým lékařem. V té době však nebyla Crohnova nemoc příliš známá, a tak Ladislav pokaždé odcházel s jinou diagnózou. Nakonec se jeho stav zhoršil natolik, že musel být hospitalizován.
V nemocnici byla diagnostikována Crohnova nemoc na základě kolonoskopického vyšetření. Díky nově předepsaným lékům se zlepšily potíže s vyprazdňováním, ale ostatní projevy nemoci se dále zhoršovaly. K jejich zlepšení došlo teprve při přechodu na nitrožilní výživu. Nakonec Ladislav v nemocnici strávil měsíc, než se jeho stav zlepšil natolik, aby mohl být léčen ambulantně.
Během následujících let užíval Ladislav více různých léků. Kortikoidy měly na Ladislava řadu vedlejších účinků. Cítil se „nafouklý“ a objevilo se mu akné, po kterém má jizvy dodnes. Kromě fyzických problémů se u něj začaly objevovat i problémy psychické, konkrétně deprese. Po změně medikace se však jeho psychický stav výrazně zlepšil. Ladislav byl přesvědčený, že nešlo o jeho neschopnost zvládat nemoc, ale že na jeho sklíčenosti měly velký podíl právě nevhodné léky.
Během následujících čtyř let se Ladislavův zdravotní stav velmi zlepšil. Ladislav hovořil o tom, že si není jistý, zda to bylo vlivem farmaceutik, která užíval, nebo výraznou změnou jeho životního stylu. Ladislav poté prožil několik období zlepšení zdravotního stavu (remisí) a opětovného zhoršení (relapsů). Žádný užívaný lék mu nepřinesl trvalou úlevu.
Ladislavovi vadila představa, že by imunosupresiva musel užívat do konce života. Začal proto zvažovat i alternativní způsoby léčby. Na Svatováclavské konferenci získal Ladislav kontakt na terapeuta, který měl zkušenost s podobnými pacienty, jako byl on sám. Po nějaké době se odhodlal a začal jej navštěvovat. Na základě terapie se rozhodl, po poradě se svým gastroenterologem, přestat léky užívat úplně. Jeho stav se nejprve zhoršil, musel být hospitalizován, a léky musel znovu užívat. V terapii však nadále pokračoval a po čase se mu podařilo léky zcela vysadit.
Za hlavní přínos terapeutických sezení Ladislav považoval to, že se naučil nevystavovat se zbytečnému stresu a stravovat se pořádně a v klidu. Důležitý vliv na jeho psychiku však podle něj mělo i pravidelné cvičení jógy, návštěvy lázní, cestování do tropických zemí (kam se vydal navzdory výhradám lékařů) a meditace, které se věnoval. Přestože nemoc občas cítil, pracoval na plný úvazek. Již více než 4 roky před rozhovorem byl bez příznaků a léků. Za základ úspěchu považoval naučit se žít s Crohnovou chorobou i úzkostí s ní spojenou.
Audio a video
