Luky
Lukymu byla diagnostikována ulcerózní kolitida, která mu zasáhla prakticky celé tlusté střevo. Onemocnění se u Lukyho projevovalo průjmy a chronickou únavou. V nejhorších fázích nemoci míval i 10-15 stolic denně. V době rozhovoru absolvoval biologickou léčbu, která mu úspěšně zabírala. Spolupracoval se zdravotnickými pracovníky a byl v remisi. Luky hovořil o tom, že žije plnohodnotný život a daří se mu jak v podnikání, tak v manželství. Hovořil o tom, že onemocnění mu pomohlo přehodnotit své priority a naučit se respektovat více svou potřebu odpočinku.
Lukyho příběh
Luky byl podnikatel a ve 30 letech mu byla diagnostikována ulcerózní kolitida. První příznaky se objevily už kolem 21. roku, kdy pociťoval značnou únavu a měl časté průjmy. Toto období trvalo asi měsíc, ale Luky nebyl podrobně vyšetřen. Z výsledků krve mu gastroenterolog řekl, že má asi Crohnovu nemoc. Další vyšetření ale neabsolvoval. Luky v té době nechtěl brát léky, tak se snažil fungovat nějaké období bez nich. Fáze nemoci se u Lukyho střídaly. Míval období, kdy trpěl průjmy, jindy neměl delší dobu příznaky.
Okolo 30. roku života se ale ve stolici začala objevovat krev. To pro Lukyho bylo varovným signálem a opět vyhledal lékařskou pomoc. Po absolvování vyšetření včetně kolonoskopie byla potvrzena diagnóza ulcerózní kolitidy. Po první předepsané medikamentózní léčbě nedošlo ke zlepšení onemocnění, a tak mu byly předepsány systémové kortikoidy – ty mu pomohly. Kortikoidy však nemohl užívat dlouhodobě a bylo mu předepsáno imunosupresivum. Na lék však Luky nereagoval dobře a jako vedlejší účinek se objevil zánět slinivky. Luky se tedy stal adeptem na biologickou léčbu. Zabrala velice rychle a dobře. Tuto léčbu Luky užíval i v době realizace rozhovoru a byl v remisi pod pravidelnou lékařskou kontrolou. Své onemocnění se Luky snažil kromě klasické léčby ovlivnit i životosprávou.
Dříve měl Luky v zaměstnání hodně stresu a tlaku na výkon. Onemocnění ho přivedlo k tomu, aby žil více s respektem k sobě sama. Udělal některé životní změny, které mu podle jeho slov pomohly stabilizovat se a udržet se v remisi. Na této nemoci je podle něj těžké to, že je na první pohled pro okolí neviditelná a zároveň je pro pacienta velmi vyčerpávající. Zažil období, kdy byl tak unavený, že musel zvolnit tempo. Naštěstí díky podnikání se mu dařilo v zdravém období vytvořit si finanční rezervu i na dny, kdy se cítil hůře a musel odpočívat. Proto v době rozhovoru zatím nežádal o invalidní důchod. I když byl členem pacientské skupiny na sociální síti, byl si vědom toho, že každý má příznaky trochu jiné a musí si najít svou vlastní cestu soužití s tímto onemocněním. Největší pohodu mu do života přinášely chvíle s manželkou, která mu byla oporou. Rádi se procházeli v přírodě, dělali výlety a hrály společenské hry. Ze strany lékařů považoval za důležité, aby vysvětlovali pacientovi diagnostické i léčebné postupy, a aby vnímali člověka jako celistvou osobnost.
Audio a video
