Luky si uvědomoval, že nemoc je velkou zátěží i pro rodinu, nejen pro pacienta.
Textová verze
Já si možná myslím, že pro to okolí je to složitější než pro nás nemocné. Nějakým způsobem s tím bojujeme, ale v té chvíli se dostáváme, že jsme až skoro sebestřední, protože máme nějaký velký problém. Můžeme přijít o střevo. V horších případech o život, ale pro ty naše blízké je to asi horší, protože oni se můžou jenom dívat a kromě toho, že nás teda samozřejmě psychicky podpoří, se o nás můžou starat, tak nemůžou nás udělat konečný rozhodnutí. Na to si prostě musíme přijít sami. Ti, kteří si tím vším prošli, a mají ještě střevo, tak ví, že medicína je pravděpodobně nezachrání, že prášky je pravděpodobně nezachrání. Pokud si to neuvědomí, tak většinou skončí na tom sále. Prostě žádná z těch variant není konečná. Někteří berou dlouho prášky a funguje jim to, ale zhoršuje jim to život. Poměrně dost. Podle toho, co píší právě na těch sociálních skupinách. Já pořád věřím tomu, že tělo je, příroda je natolik silná, že je schopná sebevyléčení. Nebo vyřešení té situace bez toho, aniž bysme do sebe rvali tunu chemikálií. Mně se to teda zatím nedaří upřímně řečeno.
To znamená, nejhorší je u těch blízkých to, že se právě dívají. Bojí se o to, co se s vámi vlastně stane. Nemůžou s tím nic udělat. Ovlivňuje to samozřejmě i jejich život. Ten strach tam je a záleží, koho vedle sebe máme. Někdo na to reaguje lépe, někdo hůře.
Další zkušenosti:
Simon se některým sociálním situacím vyhýbal a nechtěl, aby okolí o jeho nemoci vědělo.
Luky si uvědomoval, že nemoc je velkou zátěží i pro rodinu, nejen pro pacienta.
Partner byl Aleně velkou oporou a jejich vztah to posílilo.
A. je přesvědčená, že nemoc přispěla k rozpadu její rodiny.
Alice hovořila o vlivu Crohnovy nemoci na její intimní život a těhotenství.
Simon se některým sociálním situacím vyhýbal a nechtěl, aby okolí o jeho nemoci vědělo.
