Marta
Martě byla Crohnova choroba diagnostikována již během studia střední školy. Během nemoci vystřídala mnoho léků a byla opakovaně hospitalizována s řadou různých potíží. Nejprve užívala kortikoidy, po kterých však velmi přibrala. V osmnácti letech nastoupila biologickou léčbu, a přestože musela několikrát užívaný lék změnit, léčba jí pomohla. Ačkoliv Marta cítila často únavu a musela častěji docházet na toaletu, vedla v době rozhovoru běžný život a cítila se dobře.
Martin příběh
U Marty se poprvé střevní potíže objevily na začátku střední školy. Začalo ji bolet břicho a trávila hodně času na toaletě. Navštívila proto svou pediatričku, která ji začala léčit probiotiky, antibiotiky a antidiarhoiky. Martin zdravotní stav se ale nezlepšoval, naopak se u ní začaly objevovat i mimostřevní potíže v podobě otoků kloubů a zvýšené únavy. Vyšetření, která po zhoršení stavu Marta podstoupila, potvrdila diagnózu Crohnovy choroby.
Martin gastroenterolog zahájil léčbu kortikoidy, které se projevily přibíráním na váze. Několik desítek kilo nadváhy během dospívání Marta těžce nesla, a dodnes se jí nepodařilo se jich zcela zbavit. Několikrát týdně také musela dojíždět na injekce pro uvolnění kloubů, aby byla schopna pohybu.
V osmnácti letech byla Marta odeslána do jiné nemocnice, kde se jí ujala nová lékařka. Marta o ní hovoří jako o tom nejlepším, co se jí během nemoci přihodilo. Společně zcela změnily léčbu – vysadily kortikoidy a nahradily je biologickou léčbou. Martě zprvu léčba vyhovovala, po třech letech ji však musela vysadit, protože se u ní projevila silná alergická reakce. Léčba, která jí byla nasazena potom, nezabírala. V době rozhovoru Marta užívala kombinaci dvou léků a do nemocnice jezdila jednou za dva měsíce. Marta hodnotila biologickou léčbu kladně a řekla, že jí zachránila život a opět ji postavila na nohy. Zároveň upozornila na to, že má velkou výhodou proti pacientům, kterým pojišťovna tento druh léčby nehradí.
Během let byla Marta hospitalizována mnohokrát. Kromě odstranění kusu slepého střeva to bylo i z důvodu neprůchodného střeva. Tato hospitalizace je pro ni nejhorším zážitkem z celé nemoci. Během nemocničního pobytu byla vyživována centrálním žilním katetrem a při jeho zavádění došlo k vedlejším komplikacím, které Martě způsobily dočasnou ztrátu zraku. V té době ocenila pomoc svých přátel a rodiny. Dodnes má se zrakem drobnější potíže.
Marta pracovala v době rozhovoru na plný úvazek a čerpala invalidní důchod. Přestože bývala častěji unavená a trávila na toaletě více času, hovořila o tom, že vede úplně běžný život a cítí se dobře. Jediné výraznější omezení, které jí nemoc přinesla, bylo podle ní zhoršení podmínek k cestování. Za výhodu své nemoci považovala hlavně možnost navštěvovat lázně. Už několikrát toho využila, a i když nepozorovala velké fyzické zlepšení, tak jí velmi pomáhaly po psychické stránce.
Audio a video
