Marta neměla s kortikoidy dobrou zkušenost.
A už nevím, jak to přímo bylo. Myslím, že mě hnedka poslali do Hradce Králové na léčení do fakultní nemocnice, kam jsem teda docházela k panu doktorovi. Tady ho nebudu jmenovat. A tam mě začali léčit kortikoidama. Prostě klasika, nevěděli co, tak nasadili kortikoidy. Nejhorší bylo jako, když jsme asi potlačili únavu ohledně nějakýho železa doplnění a podobně, tak prostě byly problémy s kloubama. To bylo nejčastěji, jak kolena, ruce, ramena, takže jsme třeba prostě dennodenně jezdili na injekce, aby mi prostě klouby povolily, abych se mohla vůbec hýbat. A když pak v Hradci teda nevěděli, co se mnou, tak mi nasadili vysoký dávky kortikoidů. Kde jsem brala třeba 40 miligramů. A po nich jsem přibrala, nějakých 30, 40 kilo. Což bylo prostě hrozný v šestnácti letech, kdy jste prostě na střední škole a dodnes jsem to dolů už nedala. Což mě každej říkal, že vysadíme kortikoidy, tak to půjde dolů, ale já jsem na kortikoidech byla třeba 3 roky. Prostě strašně dlouhou dobu. Což teda asi bylo to nejhorší období, když prostě v šestnácti přiberete 40, 30 kilo, 30 kilo určitě. No, pak mi bylo osmnáct, takže v Hradci jako bych od dětskýho měla přejít k dospělýmu lékaři. Jenomže v Hradci nevěděli, co se mnou, tak mě tam odmítli léčit.