Ladislav nejprve rozvoj nemoci přičítal bohémskému stylu života, ale v průběhu terapie odhalil možné hlubší psychické příčiny.

---

Ladislav

• Věk v době rozhovoru:  41 let
• Věk v době diagnostikování: 21 let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

Ten Crohn, to jsem si tenkrát uvědomil, že tam už asi nějak něco bylo. A když jsem si četl ty genetický predispozice, ty psychický nějaký a tak, tak to jsem jako i tehdy si říkal, že by to mohlo bejt. Ale vždycky jsem říkal: „Jo, to bylo tím chlastáním a i to, jak jsem prostě špatně jedl.“ A no, a pak, když jsem začal chodit na tu terapii, tak jsme to rozebírali. Tak terapeut tvrdil, že ten chlast to možná, i ten chlast, ten alkohol teda, alkohol. Tak nebo alkohol. Prostě celkově, ten styl toho bohémskýho života vysokoškoláka, že to možná nějakou roli mělo. Ale že spíš si myslí, že tam mělo vliv právě po tom rozchodu, že to mně připomnělo nějakej právě ten rozchod i v těch čtyřech letech, to odstěhování. Rozchod s nějakýma lidma, nějaký ty navázání vztahů, více nalepení na někoho, kde to nebylo až tak zdravý a kde mi to ublížilo. A, a že to prostě ve mně je. Že je to spouštěč. Že to ve mně podvědomě prostě připomnělo nějaký starý situace a spustilo to prostě toho Crohna. Jo, možná právě ve spojení s tou, že jsem se znova rozjel. Jako ten bohémskej styl života. Že tím se to třeba, i tím jsem to spíš asi zhoršil, no. Že jáj sem fakt jako, když jsem šel do tý nemocnice, jak už jsem to říkal, tak jako ti doktoři fakt byli, jsem to na nich viděl. Jako byli z toho hodně špatní. Vůbec nechápali, co se to se mnou děje. První průběh jsem měl hodně, hodně jako špatný, no. Takže tahle asi, no.