Jindra během cestování zažívala občas nepříjemné příhody.
Takže to málokdo si to umí představit, kdo to nezažil jako. A teď se bojíte jít někam že jo. To člověk právě bral takový ještě prášky před nějakou cestou někde. No a tak. No jednou se mně třeba stalo, to je taková docela perlička, že jsme letěli na Korfu. A teďkom už letadlo přistálo. A mě se strašně začalo chtít na záchod, ale ukrutně. A já jsem teda šla rychle dopředu, asi jsem byla zelená, protože mě letušky, i když to už stálo, na ten záchod teda pustily. No a teďkom jsem měla u sebe všechny doklady, lidi vystoupili, manžel vystoupil, ty autobusy odjely a teďkom mě nikde neviděl a byl bez všech peněz, bez všech dokladů a neviděl mě. No a já jsem pak teda přijela tím posledním. To se mu teda ulevilo, ale byl to prostě krutej zážitek. Nevím, co nám tam dávali teda k jídlu. Nějaký masíčko s bramborovou kaší. Nebylo to nic špatnýho, ale přesto. A cesta na Korfu trvá dvě hodinky. To není nic hroznýho a stejně to tak bylo. Ale ještě jsme pak před deseti lety cestovali po Novým Zélandu se se zájezdem, a to jsem teda měla léky na cestu i takový ty vyloženě protiprůjmový pilulky. Ne jenom ty léčivý, ale protiprůjmový. A tam se mi teda to přihodilo naštěstí jenom jednou, že jsem musela vyběhnout prostě rychle z toho autobusu. A abych to stihla. No trošku jsem to, taky se mi to někdy nepovedlo no. Ale jako to už je taková jako perlička spíš. Se tomu někdo zasměje, ale mně teda moc příjemně nebylo tenkrát.