Romana se operacím nejprve bránila, nakonec se jim však nevyhnula
Textová verze
P: A pak se to rozjelo nanovo. Což ta biologická léčba by se měla podávat jednou za osm týdnů, případně zvýšená dávka jednou za čtyři týdny, ale mně to fakt vydrželo maximálně čtyři dny. Jo, potom už vůbec, vůbec, vůbec. Takže nějak zhruba v červnu 2016 byla poprvé zmíněná operace, při které by se odstranilo celé tlusté střevo kromě kousíčku, které se tam nechává na pozdější našití rezervoáru z tenkého střeva. Což jsem okamžitě odmítla, protože jsem pořád věřila, že prostě mně něco zázračného asi pomůže, ale nepomohlo teda nic. Takže jsem potom postupně hodně času trávila v nemocnici, kdy vlastně už potom jsem šla v září, od prvního září jsem nastoupila do nemocnice s tím, že jsem měla zhruba 30 stolic denně. Nepřijímala jsem žádnou stravu, nic, jenom jsem měla výživu přes žílu, protože ani sonda přes nos. Tu jsem nezvládala, protože při každé té stolici jsem měla tak obrovské křeče v břiše, že jsem zvracela zároveň úplně pokaždé, takže jsem pokaždé vyzvracela, když jsem měla tu sondu, tak jsem ji několikrát vyzvracela. A takže se zjistilo, že ta sonda nepřichází v úvahu. A když to takto šlo asi měsíc, když jsem fakt už viděla, že není zbytí, tak jsem se rozhodla dát souhlas s operací. A vlastně v říjnu 2016, což byl vlastně rok a měsíc, plus mínus, od stanovení diagnózy, už mi bylo odebráno celé tlusté střevo a vytvořena dočasná stomie z tenkého střeva. Takto jsem fungovala do března 2017, kdy jsem šla na další operaci, kde mně z tenkého střeva vytvořili takový rezervoár, kdy se zahne vlastně konec tenkého střeva, a to se potom našije na zhruba dva centimetry tlustého střeva, a vytvoří se takový vlastně rezervoár na tu stolici, aby pokaždé, když nedojde ta stolice k tomu konečníku, aby člověk nemusel okamžitě jít na záchod, ale chvilku vydržel. Takže to mně udělali v tom březnu. A v červnu 2017 byla poslední operace, kdy mně vlastně byla zanořena ta stomie. Takže už teď funguju bez vývodu. Což tento stav byl celkem dobrý ze začátku, mně přišlo. Pan doktor mi řekl teda, že stolice se potom ustálí na nějakých pět až osm za den, což úplně tak ze začátku nebylo, já jsem jich měla pořád tak kolem deseti a výš, ale říkala jsem si, že třeba ještě to jako bude lepší. A potom jsem vlastně v srpnu odjela do lázní, kde mně to hodně pomohlo. Já si myslím, že hlavně mně tam pomohlo to, že jsem byla v klidu. Ne ani tak prostě nějaké ty procedury, ale hlavně to, že jsem byla v klidu, kde jsem se dostala zhruba na těch pět až sedm stolic dejme tomu za den. Ale od té doby se ten počet těch stolic začal zvyšovat na nějakých momentálně zhruba 15 denně, což je celkem občas vysilující.
Další zkušenosti:
Vendula absolvovala anastomózu.
Romana se operacím nejprve bránila, nakonec se jim však nevyhnula
Monika žila s ileostomií plnohodnotný život, ale někdy se setkávala s negativními reakcemi okolí
