Pavel L. doporučil nevyptávat se a respektovat, když o nemoci člověk nechce mluvit.
Poradil bych možná se až tak nevyptávat. Protože když si někdo chce postěžovat, nebo naopak říct něco dobrýho, tak to řekne sám. Ale samozřejmě v té úzké rodině je to něco jinýho. Tam u nás vždycky bylo samozřejmý sdílet věci. Ale třeba vzdálenější rodina, se kterou se nevídám tak často, když se najednou při přání k narozeninám zmíní, jestli mi je dobře nebo špatně, a jaký vlastně beru léky, které vyšetření jsem absolvoval, tak se mi o tom nechce mluvit. A nechci si nějak stěžovat, protože asi každej tuší, že jsou nějaký nepříjemný vyšetření, který je potřeba občas zvládnout. Není to tak hrozný, ale nepotřebuju si o tom povídat.