Stanislav vyprávěl, co mu nemoc vzala a co dala.
Textová verze
Takže co mi vzala a co mi dala. Takže vzala mi to, vzala mi tu pohodu, tu pohodu, že jsem mohl normálně někde sedět, stát, vykládat, a tak dál, což dneska už zas můžu, jo, ona mi to na chvíli vzala. Tak mi to vzala, ale zas mi to vrátila, ale s následkama. Máš to zpátky, ale tady to je tak. A k tomu, co říkala ona, to je to, že se vysmívala mojí nemoci. To je ta jediná, jakoby ne pro mě, ale pro ni špatná věc, že se vysmívala mojí nemoci. A ona je moc malý pán, na to, aby tady rozhodovala, kdo jakou má. Aby měla právo se vysmívat lidem, co mají nemoci. Protože ani ona, ani já nevím, ani nikdo další, jak skončím. Takže já bych toto v životě nikdy neudělal, protože bych měl strach, že se mi to vrátí, nějakým způsobem a v nějakou dobu. Někteří lidi jsou přesvědčeni, že jsou nadlidi, ale bohužel. Takže vzala mi to, co jsem teda řek, plus vzala mi třeba i to, že třeba já nevím teďkon, to, se stane, že někam chcu jet a mám jít na záchod. To jsou takové ty nerozhodovací situace a jdu tam na ten záchod třeba úplně zbytečně. Takže to jsou, nevím, jak to mám teď asi přesněji nazvat tu formulaci. Ale prostě ty stavy klidu, kdy jsem toto neřešil, mi vzala. Ale co mi dala, že jsem si uvědomil, že já jsem kdysi, když jsem byl zdravý, to je tak dejme tomu ten rok 06, 07, si pamatuju, jak jsem ještě bydlel v bytě s rodičama, tak jsem šel přes pole a říkal jsem si, no hlavně že jsem zdravý. Jenomže dneska už to není pravda. Já jsem svým způsobem zdravý, já nejsem, nejsem často nemocný, jako teplota, nekašlu a já nevím. Netočí se mi hlava, že bych měl takové, což i lidi mají takové problémy, častějšího rázu. Ale já jsem nemocný v jiném stylu. Ale, takže pohoda je pryč, svým způsobem, ale zase je částečně zpátky. A další věc je ta, že možná mi trošku, ale to zase, to je strašně složité, záleží v jaké době a kdy. V určité době jsem byl strašně agresivní, neskutečně agresivní. Já jsem byl schopnej roztrhat si bundu na posezení. A pak mi přijde další a zas bych si ji roztrhal. Jo, ale to už je dneska pryč. Spoustu věcí jsem se naučil řešit trošku už jiným způsobem. Ale nervy furt mám, jako to ve mně je, to ve mně je. Jak někdo začne vykládat nějaké bajky, tak to prostě, prostě nesmysly, to není na mě.
A další věc je ta, že jsem, mi to dalo více takového jakoby rozhledu. To znamená, že jak jsem řekl, člověk si může plánovat co chce, ale je to úplně jinak. Myslím si osobně, že jsem víc, jako oni zase o mně tvrdí, že nejsem pokorný. Nevím, pokora mě obcházela, nebo neobcházela. Ale jsem víc, já jsem kdysi nebyl úplně takový asi jakože na, budovat nějakým způsobem nějaké zázemí a budovat nějakou, nebudu říkat kariéru, protože jsem nebudoval kariéru. Já jsem kariéru chtěl, ale ta kariéra se mi prostě nepovedla, kterou jsem chtěl. Takže jedu v nějaké své dráze. Občas mi to vzt, (ukazuje vzlet) ale snažil jsem se vždycky nějakým způsobem se zabezpečit, abych nemusel být odkázaný na nikoho druhého. Čili že mám to, a je to, fungujete to.
Další zkušenosti:
Podle Vladimíra existují horší nemoci než IBD.
Optimistka Šárka se snažila hledat vždy něco pozitivního.
Nemoc ovlivnila to, jakým člověkem se Kristýna stala.
Martin se stal pevnějším, ale zároveň citlivějším.
Simon objevil svou zranitelnost, ale i pokoru a lidskost.
Stanislav vyprávěl, co mu nemoc vzala a co dala.
