Jarmila nebrala nemoc tragicky.
Prostě jsem to přijala, já jsem tu nemoc ani nebrala nějakou dramatickou, protože vím, že pacienti s Crohnovou chorobou jsou na tom daleko hůř, a že ten průběh těch onemocnění je zcela jiný. U mě byl v podstatě takový trošku zvláštní, takže vím a, až pozdějc, časem, letama jsem zjistila jakej průběh vlastně Crohna kdy to je, začíná už u dětí adolescentních i mladších jakej může být, a jak teprve ten život vlastně, dá se říct omezí, jako z jejich funkčnosti. Já si myslím, že jsem měla velký štěstí a dá se říct v uvozovkách, jsem ty průjmy nebrala jako tragický proto, abych nemohla plnohodnotně žít, do práce jsem chodit mohla. V podstatě jsem porodila i ty dvě děti, těhotenství jsem měla zcela bez problémů, dokonce i bez těch průjmů, protože asi zřejmě ten plod utlačuje vlastně to trávicí ústrojí, že? A tak běžně mají ženy zácpy a já jsem v podstatě chodila pravidelně jednou denně na stolici. Já jsem neměla žádnej problém, jedla jsem téměř úplně všechno, takže mě, pro mě ty těhotenství byly ba naopak ještě přínosem. No, a já jsem sportovala, ničím jsem se neomezovala takhle, takže já jsem to nebrala nějak dramaticky. Je fakt, že ty průjmy je to takový každodenní stresing, protože člověk neví, kdy to příjde, jak to příjde a já myslím, že když člověk žije v civilizovaným světě, tak s tím nejsou až takový problémy. vždycky se dají najít někde toalety a není to každej den prostě stejný.