Kája má epilepsii od narození. Její záchvaty se projevují nekontrolovatelným smíchem (galastický typ epilepsie). Obvykle jsou krátké a objevují se v sériích po několika. Po doznění záchvatu Kája obvykle pláče.
Kája bydlí v malé vesnici. Navštěvuje pátou třídu speciální školy v blízkém městě. Ve třídě má pět spolužáků, s dětmi si rozumí.
Epilepsii má Kája odmalička. Onemocnění se u ní projevuje krátkými záchvaty nekontrolovatelného smíchu. Při záchvatech je při vědomí a dokáže v jejich průběhu i chodit. Po záchvatu Kája obvykle pláče, protože ji trápí, že ztratila vládu nad svým tělem.
V nejhorším období měla Kája i dvacet záchvatů denně. Maminka vyprávěla, že v kojeneckém období zažila i třináctihodinové série záchvatů. Příčinou epilepsie je útvar na mozku. V pěti letech absolvovala Kája operaci, po které se četnost a závažnost záchvatů výrazně snížila.
Kája užívá dvojkombinaci antiepileptik ráno a večer. Už dlouho bere stejné léky, ale na jaře by jí měli lékaři medikaci změnit. Kája se toho obává, protože současné léky jí vyhovují, a bojí se změny. Kája si nepamatuje, jestli byla někdy hospitalizovaná, ale jezdí na pravidelné kontroly, na které ji doprovází i maminka se sestrou a na zpáteční cestě se za odměnu stavují v rychlém občerstvení.
V blízkém okolí nejsou žádné jiné děti jejich věku, proto si Kája nejčastěji hraje se svou mladší sestrou. Občas si s ní sestřička nechce hrát a Kája se za to na ni zlobí. Společně taky chodí na keramický kroužek. Dojet na něj autobusem už Kája zvládá i sama.
Kromě trávení času se sestrou Kája také ráda čte, chodí ven, skáče na trampolíně nebo hraje hry na tabletu. Její nejoblíbenější hračkou je plyšový koník.
V budoucnu by si Kája přála být malířkou pokojů nebo obrazů.