Martina

• Věk v době rozhovoru:  13 let
• Věk v době diagnostikování nemoci: 2 roky

Martina dostala první epileptický záchvat ve dvou letech věku. V osmi letech šla na operaci, po které její záchvaty změnily podobu. Předtím měla především záchvaty, kterým říká „hlasité“ – například se při nich hlasitě smála. Po operaci se u ní začaly vyskytovat spíše záchvaty „tiché“, při kterých se na chvíli zahledí, ví o tom jen ona a po odeznění záchvatu pokračuje dále v činnosti. Nyní chodí jednou za tři měsíce na kontrolní vyšetření a bere léky 2krát denně. Na svou nemoc si již zvykla a život s ní se jí zdá už normální.

Příběh Martiny

Martina žije s rodiči a sestrou. Epilepsie jí byla diagnostikována ve dvou letech věku. Na svůj první záchvat si nepamatuje. Zpočátku měla záchvaty, kterým říká „hlasité“. Při nich se nahlas smála nebo vydávala jiné zvuky. Záchvaty většinou trvaly pár vteřin. V 8 letech šla Martina na operaci. Teď mívá spíše záchvaty „tiché“. Jde o absence, které cítí jen ona, při nich se například zakouká na jedno místo, naštěstí to ale za chvíli odezní. Martina většinou nepozná, když se záchvat blíží, ale někdy dokáže vycítit, že se blíží hlasitý záchvat. Říká, že ucítí zvláštní, těžko popsatelný pocit u čela. Po odeznění záchvatu Martina obvykle pokračuje dál v činnosti, kterou dělala před záchvatem.

Nyní chodí na kontrolní vyšetření jednou za 3 měsíce a bere 2krát denně léky. V Martinině rodině nikdo jiný epilepsii nemá. Nemyslí si, že epilepsie nějak ovlivnila chod její rodiny nebo její postoj k životu.

Martina je ráda, že o jejím onemocnění ví i spolužáci. Nevnímá, že by epilepsie nějak ovlivnila její volný čas. Ráda tancuje street dance, kreslí, čte nebo je s kamarády. Na své záchvaty si zvykla, život s nimi jí už přijde normální, smířila se s nimi. Ostatním dětem s epilepsií by vzkázala, ať se nebojí, že to není tak strašné, jak se může zdát.

Audio a video