Matyáš

Věk v době rozhovoru: 15 let
Věk v době diagnostikování nemoci: 5 let

Matyáš dostal první epileptický záchvat v 5 letech. Objevily se u něj absence. Byly mu nasazeny léky a musel dodržovat spánkový režim. O počátku užívání léků se u Matyáše projevily nežádoucí účinky v podobě hyperaktivity, agresivity, náladovosti. Musel proto léky změnit a tyto projevy potom odezněly. U Matyáše se záchvaty projevovaly nejintenzivněji mezi jeho pátým a šestým rokem věku. Po nasazení vhodné kombinace časem ustoupily, proto se lékaři pokusili léky vysadit, ale záchvaty se opět vrátily. Za další 4 roky, když bylo Matyášovi 13 let, zkusili lékaři léky vysadit znovu a tentokrát to dopadlo úspěšně. Matyáš je nyní již rok a čtvrt bez léků a projevů epilepsie.

Příběh Matyáše

Matyáš dostal první epileptický záchvat v době mezi pátým a šestým rokem věku. Objevily se u něj absence, které se projevovaly zahleděním. Záchvaty trvaly několik minut. Matyáš záchvat popisoval tak, že mu klesal tlak v těle, zatmívalo se mu před očima a lehce mu pískalo v uších. Poté se cítil vždy unavený a vyčerpaný, přirovnával to k vysílení po doběhnutí závodu. To mu na záchvatech vadilo nejvíc, protože byl po nich několik hodin, jak řekl, „nepoužitelný“. Matyáš musel začít brát léky, změnit a dodržovat spánkový režim. Od počátku užívání léků se projevily nežádoucí účinky v podobě hyperaktivity, agresivity, náladovosti, což mu způsobovalo problémy ve škole. Poté mu lékaři medikaci změnili a tyto projevy odezněly.

Matyáš si zprvu myslel, že trpí nějakým krevním onemocněním, což si jako dítě sám vyvodil z toho, že chodil často na odběry krve. Až v 11 letech se od maminky dozvěděl, že má epilepsii. Když zkoušeli lékaři vysadit léky poprvé, tak se záchvaty začaly vracet. Za další 4 roky, když bylo Matyášovi 13 let, zkusili léky vysadit znovu a tentokrát to bylo úspěšné. Matyáš je už víc než rok a čtvrt bez léků a bez záchvatů. Lékaři mu sdělili, že trpí vývojovou epilepsií, která v době puberty odezní.

Matyáš vzpomíná, že pro něj byla epilepsie zpočátku omezující v tom, že na něj musel pořád někdo dohlížet, obzvlášť při sportech, plavání a podobně. Jeho spolužáci i škola ale reagovali na jeho nemoc dobře a nabídli mu pomoc.

Matyáš nikdy nepociťoval žádnou bezmoc nebo velký strach ze svého onemocnění. Bral situaci tak, jak byla, a snažil se dělat vše pro to, aby byl v pořádku. Matyáš má k nemoci stále respekt, ale už se jí nebojí tolik jako dřív. Díky epilepsii se snaží nesoudit lidi podle prvního dojmu a také ví, jak se zachovat v případě, kdy záchvat dostane někdo jiný.